Duševní obtíže trápí 14 procent českých dětí, experti chybí

Je alarmující, jak málo je v tuzemsku pro děti psychiatrická péče dostupná. Chybějí specializovaní lékaři a rovněž doba dojezdu za pomocí je přespříliš dlouhá. Tento týden to v Praze řekli experti na dětskou psychiatrii. Chtějí proto navrhnout změny. Kdo vyhledává pomoc dětského psychiatra? Často například rodiče s dětmi, které trápí úzkosti či hyperkinetická porucha.

Ta má tři základní projevy: hyperaktivitu, impulzivitu a poruchy pozornosti. Rozlišují se dva základní typy této poruchy. Za prvé s převládající hyperaktivitou, za druhé s převládající poruchou pozornosti.

Na otázku, jak se tyto děti projevují, odpověděla Právu lékařka Nikol Čermáková: „Jde především o neklid, o neschopnost vydržet na jednom místě, kdy vyučovací hodina je pro dítě nepřekonatelný problém.“

Impulzivní jednání, tedy další projev, lze podle Čermákové charakterizovat tím, že děti bezmyšlenkovitě a okamžitě reagují na podněty. „A co se týká poruch pozornosti, dítě nedokáže vnímat výklad školní látky, soustředit se na něj, stejně tak na domácí přípravu,“ dodává lékařka.

Učitelé popisují leckdy projev poruchy tak, že žáci mají nepřítomný výraz. Typickým znakem je rovněž zapomínání pomůcek a domácích úkolů. A co poruchu způsobuje? Vedle genetiky jde o předčasné porody, roli hraje také užívání návykových látek matkou v průběhu gravidity.

I přes snahu lékařů stále ještě přetrvává mylné chápání této poruchy (zkratku má ADHD – Attention Deficit Hyperactivity Disorders) jako ekvivalentu Lehké mozkové dysfunkce (LMD). Tento název, s nímž se lze stále setkat (například na internetu či ve školách), se ale již dávno ve světě nepoužívá, neboť medicína významně pokročila.

ADHD trpí jen v Česku podle odhadů na 20 tisíc dětí. Převedeno do reálného života se jedná o jedno či dvě děti v každé třídě ZŠ. Neléčená porucha často ústí v asociální chování, častější závislost na drogách a narušené sociální vztahy.

Pouze zlomek dětí, jejichž chování naznačuje možnou ADHD, se přitom dostane do ordinace dětského psychiatra. Jakékoli úzkostné poruchy se pak dnes vyskytují celkem u 8 až 10 procent dětské populace.

V souhrnu se nejčastějším důvodem návštěvy dětského psychiatra staly loni poruchy psychického vývoje, chování a emocí v dětství a dospívání. Týkalo se to 78 procent případů. Za dalšími 11 procenty byly neurotické, stresové či jiné poruchy.

Co se týká současného fenoménu, kterým jsou takzvané poruchy učení, jako dysgrafie, dyskalkulie, dyslexie a další, ty, byť mají také vlastní psychiatrickou diagnózu, stanovují a řeší pedagogickopsychologické poradny. Poruchy učení se rovněž podle lékařů často vyskytují v kombinaci s psychiatrickými onemocněními.

Někdy je ale třeba řešit i případy, kdy je nutná bezprostřední pomoc lékaře. Může jít třeba o děti po sebevražedném pokusu, o pacienty s psychotickým onemocněním – schizofrenií. A o děti se závažnějšími poruchami chování, například velmi agresivní. Doba dojezdu za pomocí je ale příliš dlouhá.

„Dojezdová doba do ambulance je 180 minut, do léčebny pak 240 minut,“ uvádí šéf Asociace dětské a dorostové psychiatrie Jaroslav Matýs. Podle něj přitom doba dojezdu do ambulance pro dospělé činí 45 minut.

Experti proto chtějí začít prosazovat, aby se časová dostupnost změnila i pro děti. Do ordinace by měly podle návrhu dorazit do hodiny, do léčebny do dvou hodin. Podle odborníků by na 100 tisíc obyvatel měl připadat jeden či dva dětští psychiatři.

V Česku tak podle Matýse chybí minimálně 30 odborníků. Na 100 tisíc obyvatel by mělo být také asi šest až osm lůžek. Ani tento předpoklad ale Česko nesplňuje.

Loni v ČR fungovalo podle statistik jen 434 dětských psychiatrických lůžek. Hospitalizací dětí do 14 let bylo 2485.