Hlavní obsah

Monika Lewinská: Clinton mi zničil pověst

Právo, Jiří Roškot

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jméno Moniky Lewinské, někdejší stážistky v Bílém domě, už téměř upadlo v zapomnění stejně jako její aféra s Billem Clintonem. Nyní se však 41letá Lewinská vrací.

Foto: Profimedia.cz

Monika Lewinská na konferenci s mottem Pravda a odvaha

Článek

Tentokrát však ne jako atrakce médií a proti své vůli, jako tomu bylo mnohokrát předtím, ale dobrovolně a s vlastním poselstvím.

Přijela s ním letos v březnu na konferenci osobností z různých sfér lidské činnosti v kanadském Vancouveru s mottem Pravda a odvaha. Myšleno, že pravda nebývá vždy zjevná a žádá si velké osobní odvahy, aby vyšla najevo.

Kde se v tom našla Lewinská? „Stala jsem se asi prvním člověkem na světě, jehož život zničil internet,“ řekla k následkům své aféry s Clintonem, která se provalila v roce 1998.

Žije s pocitem křivdy

„Ztratila jsem svou pověst. Ztratila jsem sama sebe a celému světu byl předložen můj obraz, který jsem nepoznávala,“ dodala dcera zavedeného sanfranciského onkologa a spisovatelky, kteří se rozvedli, když dospívala.

„Je to nezměrné ponížení, jako by se vám smál celý svět,“ svěřila se Lewinská. Psal se rok 1998. Internet teprve nabíral dech, sotva vznikl vyhledávač Google a o sociálních sítích neměl ještě dlouho potom nikdo ani tušení.

„Díky malé webové stránce nazvané Drudge Report (nyní velmi sledovaný konzervativní zpravodajský server – pozn. aut.) jsem se přes noc proměnila ze soukromé osoby v člověka haněného po celém světě,“ řekla Lewinská.

Z jejích slov vane pocit hluboké křivdy. Ze skandálu vyšla s nálepkou drzé holky, naivní nanynky, která si dovolila poplést hlavu samotnému prezidentovi. Nejmocnějšímu muži světa, jak se často říká, který má na starosti celou zeměkouli a je samozřejmě ženatý.

Foto: Profimedia.cz

Od počátku šlo o oboustranný vztah, tvrdí Monika Lewinská. Bill Clinton se však k úletu nikdy nepostavil čelem.

Lewinská není s odstupem let na aférku nijak pyšná. V době, kdy se s Clintonem zapletla (1995–96), jí bylo dvaadvacet. „Zamilovala jsem se do svého šéfa. Ale můj nadřízený byl prezidentem USA. Teď toho z mnoha důvodů lituji.“

Ve skutečnosti v tom nebyla sama. Nakloněn jí byl i Clinton a nebránil se ani sexuálním hrátkám v Oválné pracovně. Nebyla to Lewinská, kdo aféru „prásknul“ zvláštnímu vyšetřovateli, nýbrž její důvěrnice v Pentagonu, kam ji přeložili. Byl to prezident, který si sám zavařil, když pod přísahou pouze připustil, že jejich vztah byl „nevhodný“, ale popřel jakýkoli sex.

Usvědčila ho mj. skvrna spermatu na Moničiných šatech. Prezident uvolnil lavinu, která vedla k jeho impeachmentu, tedy ústavní obžalobě Sněmovnou za lhaní pod přísahou a maření spravedlnosti. Od sesazení z funkce ho v únoru 1999 zachránil, jak známo, až zprošťující verdikt Senátu.

Pod tlakem veřejnosti

Lewinskou bez milosti drtilo kolo veřejného mínění. Měla horentní účty za právníky, ale nic moc na jejich splácení. Pokusila se zpeněžit „slávu“ prodejem pletených tašek, stala se tváří reklamy na dietní kúru a hostem TV show.

V podstatě se životem protloukala. Ranou se pro ni později staly exprezidentovy paměti Můj život (My Life), jež šly v roce 2004 na dračku a vynesly mu milióny.

Podle bývalé stážistky se v nich nepostavil pravdě čelem. „Mohl uvést vše na pravou míru, ale neudělal to. Lhal,“ zareagovala.

„Přinejmenším jsem čekala, že opraví nepravdivá prohlášení, která učinil, když se snažil ubránit svůj úřad,“ zdůraznila s tím, že šlo o vzájemný vztah. „Odmítám, jak zcela zhanobil mou povahu,“ zlobila se.

Odjela do Londýna, kde si za rok udělala doktorát ze sociální psychologie. Trauma ji však očividně provázelo dál. Měla problém získat stálé místo v oboru propagace a styku s veřejností.

Foto: Profimedia.cz

Monika Lewinská není s odstupem let na aférku nijak pyšná.

Nultý pacient

Ze stínu vystoupila až loni. Asi došla k závěru, že jí nakonec nejvíc pomůže zase jen její statut celebrity, byť trochu jiný, než by si přála. Žena, která má stejně jako před dvaceti lety sklon k nadváze, napsala loni v květnu článek v časopise Vanity Fair o tom, jak přežila sebe samu, a Forbesu řekla, že chce nyní pomáhat všem, kdo se stali obětí ostouzení.

Označila se za „nultého pacienta“. Pohnula ji k tomu tragédie vysokoškolského studenta Tylera Clementiho. Nováček Rutgersovy univerzity si vzal život poté, co se na sítích objevil videozáznam, jak se líbá se spolubydlícím na koleji, a stal se terčem šikany a posměchu.

„Můj příběh může pomoci. Potřebujeme radikální změnu toho, jak mluvíme jeden o druhém,“ řekla už počátkem března na motivační konferenci v malém norském městečku Horten.

„Zapomeňme na rozpočtový deficit. Máme deficit v tom, jak se na webu vcítit do druhých,“ řekla. Každý by si podle ní měl dvakrát rozmyslet, než začne on-line lhát o jiných. V tom má ovšem nejslavnější stážistka světa pravdu.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám