Severokorejská agentka si stěžuje na život na jihu

„Mnohokrát jsem pomýšlela na to, že se zabiju,” řekla v rozhovoru s agenturou AP. Rok poté, co si odseděla pětiletý trest za to, že plánovala vraždu jihokorejských rozvědčíků a sváděla důstojníky, aby vymámila vojenská tajemství, žije z podpory ve výši zhruba 16 000 korun měsíčně.

Won si v zemi připadá jako v pasti. Žádná televizní stanice už ji nezve kvůli pochybnostem o tom, zda vůbec byla špiónkou. A práci si najít nemůže, protože osobu s její minulostí nikdo nechce.

Z několika zaměstnání servírky nebo uklízečky ji zaměstnavatelé vyhodili, jakmile se provalila její minulost, kterou se před nimi pokusila utajit. Naposledy pracovala v restauraci, ale šéf ji vyhodil, protože se bál, že by mohla otrávit nudle.

Její osud tak více připomíná severokorejské přeběhlíky, kteří jsou po útěku na jih nespokojeni, protože zůstávají na dně společnosti.

Won se na jih dostala jako přeběhlice, ale v roce 2008 ji zadrželi, když se ukázalo, že lákala tajemství od vojenských důstojníků. Média ji začala označovat za „severokorejskou Matu Hari”.

Severní Korea Soul obvinila, že se snaží vymyslet si špionážní skandál, aby očernil Pchjongjang. Won je podle severokorejského prohlášení obyčejná kriminálnice.

Won přesto odsoudili jako agentku, v rozsudku stálo, že byla špiónka cvičená Pchjongjangem pro speciální operace, a že byla dcerou agenta zabitého při misi do Jižní Koreje v roce 1974.

Po propuštění se stala oblíbeným hostem televizních talk-show, kde vyprávěla o svém drsném výcviku na špiónku. Tvrdila, že se vzepřela příkazům Pchjongjangu, aby jedem zavraždila dva důstojníky jihokorejské vojenské rozvědky. A mluvila také o tom, jak se zamilovala do nižšího vojenského důstojníka - muže svého života. I on později skončil ve vězení za vyzrazení vojenského tajemství.

Někteří novináři zpochybňovali význam její špionážní práce a podezření vyvolaly také výpovědi dalších přeběhlíků, kteří uvedli, že Won a její rodinu znali v KLDR.

Její nevlastní otec, který do Jižní Koreje přeběhl v roce 2007, v rozhovoru uvedl, že biologický otec špiónky byl obyčejný dělník, který zemřel na infarkt. A samotná Won podle něj nedokončila střední školu a neměla nic společného se speciálními operacemi. Tato tvrzení Won popřela.

Přeběhlíci, kteří se s ní setkali před jejím zatčením a odsouzením v roce 2008, vypověděli, že byla často zmatená a neprofesionální, a těžko mohla být špičkově vyškolenou agentkou: „Nejspíš ji jen využívali jako informátorku. Rozhodně si nezaslouží označení špiónka.”

Část své pověsti popírá i sama Won. V rozhovorech s médii uvedla, že ji žalobci přinutili ke lživé výpovědi, především pokud jde o využívání sexu ke špionážní činnosti. Soud uvedl, že spala s řadou mužů včetně jihokorejských důstojníků a svého šéfa v agentuře, kde pracovala. Ona sama tvrdí, že sex využila jen jednou - a to k získání dokumentů z domácího počítače jistého majora armády. „To o mých vztazích s muži si vymysleli,” tvrdí. „Já nejsem Mata Hari.” To ale žalobci popírají.

To, že údajně spala s mnoha muži, ve značně konzervativní Jižní Koreji představuje stigma.

Mnoho přeběhlíků se jí straní. Sousedi už ji vyzvali, aby se odstěhovala, a zakazují svým dětem, aby se bavily s její dcerou. „Už jsem jí říkala, že by měla jít do sirotčince, že jí tam bude líp,” pláče Won. „Chtěla bych se přestěhovat do nějaké země, kde mě nikdo nezná.”