Článek
„Nejsmutnější na tom je, že si uvědomila, že systém v Pákistánu jí nikdy neposkytne útěchu nebo nápravu. Byla naprosto zklamaná, že pro ni neexistuje spravedlnost,“ popsala aktivistka Najar Šabana Kijániová situaci, v níž se sebevražedkyně nacházela.
Případ někdejší tanečnice vyvolal v roce 2000 velkou odezvu v celém světě. Za syna guvernéra největší provincie Paňdžáb a poslance Bilála Khara byla Júnusová vdaná tři roky, když ho opustila, protože ji údajně týral. Khar za ní přišel do domu její matky, Júnusová právě spala. Muž jí po celém těle rozlil kyselinu v přítomnosti jejího pětiletého syna z předchozího manželství.
„Často jsme si mysleli, že v noci zemře, protože měla úplně rozleptaný nos a nemohla dýchat. Dávali jsme jí slámku do otvoru, který zbyl z jejích úst. Všechno bylo slepené k sobě,“ popsala ženin stav Kharova první manželka Techmina Duráníová, která později napsala o týrání ze strany exmanžela knihu.
Manžel ženu poleptal po celém těle.
Manžel byl posléze uznán vinným, ale zřejmě díky svému postavení vězení unikl. Nedávno v televizi prohlásil, že pachatelem nebyl on, ale jiný muž stejného jména. Júnusová se podle něj zabila, protože byla bez peněz, nikoliv kvůli svým zraněním.
Žena ale zanechala dopis na rozloučenou, v němž uvedla, že jejím čin je odpovědí na justiční nespravedlnost.
Podle Nadace Aurat bojující za práva žen evidovali jen za loňský rok v Pákistánu přes 8 500 případů útoků kyselinou, nucení k manželství a další formy násilí na ženách. Skutečný počet bude s největší pravděpodobností vyšší.