Devětatřicetiletý Navalnyj, který svým bojem proti korupci v elitách země dosáhl postavení vůdce opozice, byl v roce 2013 odsouzen k pětiletému trestu za zpronevěru v podniku Kirovles. Odvolací soud později změnil nepodmíněný trest v podmíněný a půlmiliónovou pokutu. Opozičník označuje své odsouzení za politicky motivované. [celá zpráva]

Podle štrasburského tribunálu nelze opomenout, že Navalnyj začal být stíhán poté, co na svém blogu nařkl prezidenta Putina z tunelování stavby sibiřského ropovodu.

Ruské soudy se podle tribunálu dopustily svévolného výkladu zákona a porušily práva obviněných, Navalného a jeho společníka na lavici obžalovaných Pjotra Oficerova. Ti byli shledáni vinnými ještě před procesem, jak vyplynulo z dohody mezi ruskou justicí a bývalým ředitelem podniku Kirovles, což štrasburský soud ostře kritizoval.

Problém s prezidentskou kandidaturou

"Pravda je s námi a my zvítězíme. Přijde čas, kdy budeme moci dosáhnout spravedlnosti u soudů nejen v Evropě, ale i v Rusku," uvedl Navalnyj, který je původní profesí právník. Opozičníkův podmíněný trest má vypršet v dubnu 2019, připomněla agentura Interfax.

Navzdory tehdy ještě nepravomocnému odsouzení Navalnyj ve volbách moskevského starosty v říjnu 2013 získal překvapivě vysoký počet hlasů, 27 procent. Pak začal být vnímán jako hlavní Putinův soupeř na domácí scéně.

Koncem roku 2014 byl Navalnyj v dalším procesu odsouzen k podmíněnému trestu za zpronevěru v ruské pobočce francouzské kosmetické společnosti Yves Rocher. Loni v dubnu úřady zakázaly jeho politickou stranu. [celá zpráva]

Pravomocné odsouzení brání Navalnému kandidovat v příštích prezidentských volbách v roce 2018.

Rusko může verdikt ignorovat

Ruský ústavní soud může také rozhodnout o tom, že země se štrasburským rozsudkem vůbec nemusí řídit, a to pokud shledá, že odporuje ruské ústavě. Novelu zákona, která ignorování rozhodnutí mezinárodních soudů umožňuje, podepsal Putin loni v prosinci.

Rusko přitom podepsalo evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod v roce 1996. Její ratifikací Moskva uznala jurisdikci štrasburského soudu a zavázala se plnit jeho rozhodnutí.

Ruská ústava má ale podle předkladatelů novely „vyšší právní platnost” a „nezpochybnitelnou prioritu”.