Hlavní obsah

Jak v Turecku vnímají problém s běženci

Právo, Michal Mocek (Izmir)

O politice mluvit nechce – je to prý příliš složité. Přesto však průvodkyně v tureckém Izmiru mluví jazykem politiků o tom, jak je její země vůči uprchlíkům vstřícná, a hlavně – že jejich masu nemůže zvládnout sama.

Foto: ČTK/AP

Uprchlíci v táboře na severu Sýrie u turecké hranice

Článek

„Jsme takové bomby plné ochoty pomáhat. Je to naše kultura,“ prohlašuje. Sem tam na někoho ukáže a řekne, že to bude nejspíše Syřan. V centru Izmiru uprchlíci ale moc vidět nejsou. Je zima, a kdo může, sedí někde v závětří. Průvodkyně zdůrazňuje: „Potřebujeme pomoc. Potřebujeme víc pomoci.“

Ti lidé jsou na své cestě připraveni umřít.
Aziz Kocaoglu, starosta

Den před tím dal turecký prezident Erdogan najevo, že tři miliardy eur nabídnuté Evropskou unií nestačí. Chce víc, a pokud to nedostane, pošle prý autobusy s uprchlíky na bulharské hranice.

Ani ministra Lubomíra Zaorálka, který se v úterý v Izmiru a okolí seznamoval s rozsahem uprchlického problému, neminula ozvěna prezidentova požadavku: nespokojenost s nabídnutými třemi miliardami předestřel i šéf izmirské obchodní komory Ekrem Demirtaš: „Není to fér, není to společné řešení.“

Dnes 2,5 miliónu. Zítra už šedesát?

Podle starosty Izmiru Azize Kocaoglua je k migračnímu problému nutné přistupovat s vědomím, že „ti lidé jsou na své cestě připraveni umřít“. Zaorálek řekl, že všichni činitelé, s nimiž jednal, zdůrazňovali, že „tendence uprchlíků jít dál je obrovská“. A Kocaoglu kategoricky prohlásil: „Možnost návratu do Sýrie je skoro nulová – o jejich návratu nemá smysl diskutovat.“

A i když jeho strana patří k parlamentní opozici, vrátil do hry utkvělou představu turecké vlády: „Pokud by instituce EU vytvořily v Sýrii bezpečnou zónu, bylo by možné problém řešit a zahájilo by to mírový proces.“

Jenže v zahraničí mnozí podezřívají Turky, že tímhle manévrem se zónou chtějí buď odzbrojit syrské Kurdy, nebo vytvořit chráněnou baštu, z níž by jiní syrští povstalci mohli bezpečně útočit na síly prezidenta Asada. Turecko ostatně pro jeho svržení udělalo, co jen mohlo. A se státy Perského zálivu tak nese obrovský podíl na rozdmýchání krvavé syrské občanské války, jež trvá už pátý rok a zvedla obří běženeckou vlnu.

Od ledna přes Středomoří 70 tisíc
Za prvních šest týdnů letošního roku přišlo do Evropy přes Středozemní moře 70 365 utečenců
Denní průměr činí takřka dva tisíce lidí, přibližně desetinásobek loňských čísel
Do 8. února Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) zaznamenala 409 mrtvých nebo nezvěstných
Za stejné období loňského roku to bylo 69 utečenců

V Turecku je migrantů už 2,5 miliónu – nejen Syřanů, ale také Iráčanů a Afghánců. A pokud prý nebudou vyřešeny problémy na Blízkém východě, možná by tu „museli přijmout až 60 miliónů uprchlíků“, straší izmirský starosta.

Ve čtyřmiliónovém Izmiru je podle něj nyní nejméně 120 tisíc běženců. „Jsem připraven poskytnout jakoukoli pomoc těm lidem, ale problém je větší,“ říká Kocaoglu Zaorálkovi, který přivezl dar deset miliónů korun na posílení turecké pobřežní stráže.

Neviditelné mafie

Město, které vytváří desetinu tureckého národního produktu, zápasí s tím, že mu v řadě profesí scházejí kvalifikované síly. Na dotaz, zda aspoň v tomto směru by bylo možné využít uprchlíky, však starosta opatrně opáčí: „To by bylo politicky riskantní.“

Ani on nechce riskovat obvinění, že dává práci cizím, a ne místním. Role organizovaného zločinu při pašování lidí z Turecka se letmo dotkne až Piril Erčebanová, koordinátorka nevládní skupiny Mülteci Der, a to až na přímou otázku: „Někteří místní lidé z toho benefitují, ale je to jen hrstka,“ odpovídá lakonicky na dotaz Práva.

To hodnostáři se k tomuto palčivému tématu nehlásí. Starosta o něm nemluví vůbec, guvernér izmirské provincie Mustafa Toprak hlavně podtrhuje úspěchy v boji proti organizovanému zločinu. „Dotkli jsme se toho, ale ne detailně,“ shrnul Zaorálek po schůzce s ním.

Izmir a jeho okolí jsou významnou turistickou oblastí a nikdo nemá chuť vykládat, jak tu prosperují mafie. I Erčebanová se od zločinců urychleně vrací k uprchlíkům – pašeráci jsou pro ni jen doprovodný vedlejší jev.

Tak jako jiní představitelé nevládních skupin zapojených do uprchlických záležitostí i ona hlásá, že jediným řešením je otevřít uprchlíkům všechny hranice. Jiné kroky podle ní ztroskotají – a to i plán části zemí Unie odebírat statisíce lidí z Turecka výměnou za to, že Ankara bude přijímat zpět všechny, kdo vstoupí do EU nelegálně.

„Potřebujeme vrtulníky a lodě...”
Hierarchie platí i mezi uprchlíky. Afghánci si počkají, zatímco Syřané s pasy prý chodí přes písčité pláže tureckého letoviska Češme rovnou na čluny – a pak je čeká cesta na řecký ostrov Chios, jehož hory se svůdně rýsují na nedalekém obzoru.„Když je moře klidné a lidé vědí, kam plout, trvá cesta asi 45 minut. Ale viděla jsem čluny, které byly na moři i pět hodin,“ říká studentka Lea Wilmsenová (20). Německá dobrovolnice, která za posledních několik měsíců prošla uprchlickými středisky od Chorvatska po Turecko, mluví samozřejmě o pašeráckých člunech, které převážejí běžence do Unie. Už tři týdny sleduje pašerácký cvrkot v Češme i jeho okolí.Pláže jsou i ve slunečném zimním odpoledni liduprázdné. „Před dvěma měsíci bylo lepší počasí, to tu byli každý den,“ vykládá turecký mladík, který stejně jako Wilmsenová pracuje pro studentskou organizaci pomáhající uprchlíkům.Výzvou je osm set kilometrů pobřeží Kousek od pobřeží předestírá svůj pohled na situaci šéf okresu Češme. Od zdejšího letoviska po Bodrum měří turecké pobřeží asi 800 kilometrů. Nachází se na něm sedm až osm lokalit, z nichž nejčastěji vyrážejí lodě s pašovanými lidmi.Na dotaz ministra Zaorálka, jak by tu Unie mohla pomoci, říká, že aby bylo možné průběžně sledovat turecké břehy v Egejském moři, bylo by třeba aspoň deset helikoptér.„Potřebujeme také lodě – malé, střední i velké. Zvláště ty velké, dají se na ně vytáhnout lidé z člunů,“ dodává. I on má na mysli pašerácké čluny. Záchranná operace podle něj obvykle trvá čtyři až pět hodin. Nějaký čas zabere vylovení uprchlíků z moře nebo jejich vytažení z člunů. A pak je nutné všechny zaregistrovat. Pokud je moře klidné, vyráží prý z pláží okolo Češme tisíc až patnáct set lidí denně. Čím lepší počasí, tím je jich víc.Teď se už více daří chytat pašeráky – minulý měsíc jich bylo jen v Češme prý zadrženo 95. Na řecké straně, kde byla Wilmsenová dříve, přibylo podle ní kontrol z unijního Frontexu. Přesto německá medička shrnuje: „Nemyslím, že by se moc změnilo.“Pašeráci nejčastěji naloďují své „klienty“ v noci, někdy ale klidně i ve dne. „Když vidí možnost, zkoušejí to,“ konstatuje přednosta. Při pohledu na poklidné moře pak zamyšleně dodává: „Dnes je dobrý den!“ A Chios je blízko, jen pět či šest kilometrů po vodní hladině. Jen za předchozí noc prý na ostrov dorazilo sedmnáct člunů plných běženců.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám