Přes pět set těhotných evakuovaly sovětské úřady z města Pripjať, které havárie nedaleké elektrárny bezprostředně zasáhla. „Říkali, že to bude jen na tři dny. Bylo to ale na celý život,“ vzpomínají matky, které našel ukrajinský list Segodňa.

Více než stovka žen pak skončila v sanatoriu Ukrajina v Kyjevské oblasti. „Muži s námi nebyli, likvidovali následky havárie,“ vzpomíná na pohnuté chvíle Taťána Lukinová, která byla 26. dubna 1986 matkou školačky Nataši, a další děvčátko čekala.

Manžel se toho dne z práce vrátil dřív s tím, že v elektrárně došlo k havárii. Ani Táňa, ani další lidé z Pripjati ale naprosto netušili, jak vážná je situace. „Ještě jsme se sousedkou vylezly na střechu a koukaly se na pobořený reaktor, nad nímž stoupal dým,“ uvedla. „Vedle nás bydlel řidič vysokého městského úředníka. Narychlo naložil děti a ženu do auta, nic nevysvětloval, jen utrousil: ‚Jestli můžete, ujeďte‘,“ popsala žena. Druhý den byly silnice zavřené.

Lékaři pili líh

Taťánu s dcerou naopak nechali lékaři odvézt do sanatoria Ukrajina, těhotná žena ale trpěla nevolností, tak ji poslali na gynekologické vyšetření. „Byla jsem jejich první pacientkou z Pripjati. A byla to hrůza.“ Musela se nejprve mýt studenou vodou, lékaři byli v ochranných oblecích a neodpustili si věty jako: „Pozor, ta ženská je ozářená“. „V nemocnici mi hned řekli: ‚Máte možnost dát dítě pryč, rozmyslete si to‘,“ vzpomíná a je šťastná, že tehdy – na rozdíl od mnoha jiných žen – kategoricky odmítla.

„Gynekologové dělali potraty dnem i nocí – jen tak za prostěradly, která visela na chodbách. Všude nářek a pláč. Lékaři pili líh – možná proti únavě, možná, aby na to zapomněli,“ dodává. Taťáně se nakonec narodila zdravá dcerka. Matku ale přízrak Černobylu stejně dohnal.

„Letos jsem už podstoupila dvě onkologické operace. Třetí mě čeká 26. dubna, právě na to výročí,“ povzdechla si.