„Česká republika je hluboce přesvědčena, že mezinárodní spory a konflikty mohou a měly by být řešeny mírovými, nikoli vojenskými prostředky. Dáváme to dlouhodobě a systematicky najevo. Když se před 20 lety dělilo Československo a situace byla pro mnohé z nás emočně vypjatá a bolestná, nikoho z našich politiků ani nenapadlo, že by se problém měl vyřešit jinak než mírovou cestou," řekl KlausNew Yorku.

Pak zkritizoval způsob, jakým se konflikty řeší. Dokonce se pustil i do mezinárodních intervencí, které podle něj ne vždy byly úspěšné.

Neměli bychom pouze vědět, co máme udělat dnes, ale také co máme udělat zítra a pozítří. Václav Klaus

„Je například vývoj v Iráku, stále otevřená Kyperská otázka nebo nezávislost Kosova úspěchem OSN, nebo nikoli? Je třeba si klást také otázku, jaký je úspěch mírových jednání a mezinárodních misí? Zlepší vnější intervence situaci, nebo naopak ji zhorší, protože zablokuje spontánní procesy, které by v regionu nastolily stabilitu možná za cenu menších obětí, než si vyžádala vnější intervence?“ tázal se český prezident.

Klaus se ovšem nepostavil proti snaze řešit konflikty, ale proti způsobu řešení zvenčí bez znalostí místního prostředí: „Naše zkušenost potvrzuje, že motorem jednání musí být především domácí představitelé, a nikoli mezinárodní vyjednávací týmy či bývalé politické celebrity.“

Nesmíme podlehnout pokušení zvnějšku vnutit stranám konfliktu řešení, které "my" považujeme za správnéVáclav Klaus

Zkritizoval také unáhlené zásahy bez naplánování dalších kroků: "Neměli bychom pouze vědět, co máme udělat dnes, ale také co máme udělat zítra a pozítří. Obávám se, že to je nejpodstatnější poučení z vojenské intervence v Libyi, která jasně ukázala, že vojenskou silou stabilní řešení nalézt nelze.“ Toto poučení by se podle něj mělo uplatnit při řešení krize v Sýrii.

Klaus zdůraznil, že každé řešení jakéhokoli konfliktu musí vycházet z místních tradic a kultury a musí jim být přizpůsobené, jinak nepřinese výsledek: „Mandát jednajících stran se musí co nejpevněji opírat o místní tradice (a nikoli jen o formální demokracii) a nesmíme podlehnout pokušení zvnějšku vnutit stranám konfliktu řešení, které sice "my" považujeme za správné, ale nesouzní s dlouhodobým spontánním vývojem v dané zemi nebo regionu. Tyto a další podmínky se u mnoha pokusů o mírové řešení z mnoha dobrých důvodů nedaří naplnit, a proto není divu, že jsme často svědky opačného výsledku, než si projektanti toho či onoho řešení přáli.“

Klaus se také zmínil o neřešitelné situaci v Sýrii, kde zdůraznil význam humanitární pomoci: „Naše bezprostřední úsilí se však musí zaměřit na pomoc lidem, kterých se současná neospravedlnitelná situace v zemi dotýká. Česká republika již poslala do Sýrie a těm, kteří prchají ze Sýrie do sousedních zemí, humanitární pomoc. Zahájili jsme tzv. Medical evacuation program pro raněné syrské uprchlíky.“

Zmínil se i o tom, že ČR nyní zastupuje v Sýrii USA: „Před dvěma měsíci Česká republika přijala žádost Spojených států amerických o zastupování v diplomatických a konzulárních záležitostech v Sýrii."