Hlavní obsah

Podzimní chmury nejsou jen pověra, můžou za ně hormony

Novinky, luk

Tmavší dny a chladnější počasí s sebou občas přinášejí skleslou náladu. Kteří lidé jsou náchylnější k této sezónní afektivní poruše a jak s pocity melancholie zatočit?

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Koncem října si celá Evropa posouvá hodinky o šedesát minut dozadu. Pro mnoho lidí tím nastává období, kdy jasně začnou pociťovat svoje podzimní chmury. To se může projevovat nedostatkem energie, zvýšenou potřebou spánku a poklesem zájmu o různé aktivity.

Zhruba pět procent lidí v mírném pásmu a až osm procent v severských zemích zažívá příznaky tak silné, že jim to znemožňuje běžné fungování. Trpí druhem deprese, kterou spouštějí změny ročních období, a které se říká „sezónní afektivní porucha“.

Chuť na sladké

Kromě pocitů skleslosti a beznaděje charakterizuje tuto poruchu také chronická únava a časté zaspávání spojené i s přejídáním – chuť zejména na jídla plná sacharidů je tak veliká, že vede k přibírání na váze. Jelikož při „běžné“ depresi mají pacienti spíš problém usnout a trpí nechutenstvím, dlouho se odborníci domnívali, že sezónní deprese není tak vážná.

„To ale není pravda. Lidé, kteří trpí sezónní depresí, jsou úplně stejně nemocní jako ostatní, u nichž byla diagnostikována depresivní porucha,“ tvrdí Brenda McMahonová, psychiatrička z Univerzity v Kodani.

„Mohou zažívat i nesezónní období deprese, ovšem změna ročních období na jejich prožívání má zásadní vliv. Je třeba si uvědomit, že tato porucha má celé spektrum příznaků, a někteří lidé zažívají jen některé z nich,“ dodává.

Zhruba 10 až 15 procent populace zažívá jen některé příznaky poruchy. Tito lidé podzim a zimu prožívají těžce a trpí mnoha symptomy, ale nemají klinickou depresi. Na severní polokouli až jeden člověk ze tří zažívá „zimní blues“, kdy ho nic nebaví a nezajímá a často se cítí unavený.

Dědictví našich předků?

Jedna teorie říká, že sklony k sezónní depresi má na svědomí evoluce. Až v 80 procentech jí trpí ženy, a to zejména ženy v rané dospělosti. S věkem výskyt klesá a někteří vědci věří, že je to kvůli cyklům našich předků.

„Jelikož porucha ve své mírné až střední intenzitě postihuje tak značnou část populace, věří mnoho odborníků, že se jedná o pozůstatek lidské minulosti, který slouží k zachování energie,“ řekl pro web britského deníku The Guardian Robert Levitan, profesor z Torontské univerzity.

„Před deseti tisíci lety, v době ledové, tato biologická tendence zpomalit během zimního období byla velmi užitečná, zejména u žen v reprodukčním věku, protože těhotenství je samo o sobě velký energetický výdej. Jenže teď žijeme ve společnosti, která od nás očekává, že budeme aktivní pořád stejně, což je náročné. Nicméně proč mají někteří lidé opravdu velmi závažné symptomy, že je to prakticky vyřadí ze života, to zatím nevíme.“

Ve hře může být hned několik biologických systémů v těle, včetně hlavních sítí neurotransmiterů, které jsou spojovány s motivací, energií a organizací vnitřních biologických hodin.

„Víme, že dopamin a norepinefrin hrají zásadní roli v tom, jak se v noci probouzíme a kolik energie náš mozek má,“ vysvětluje profesor Levitan. Další důležitý hormon je melatonin, a jeho produkce se u lidí, kteří trpí vážnou sezónní poruchou, zdá být „o fázi pozadu“, což znamená, že se tento hormon v těle vylučuje ve špatném čase.

Dále se vědci v této souvislosti zajímají o serotonin, neurotransmiter, který reguluje úzkost, štěstí a náladu. Podle několika studií se zdá, že se produkci serotoninu velmi ovlivňuje světlo. Přirozené světlo má několik různých vlnových délek a obsahuje zejména velké množství světla z modré části spektra. Když na naši sítnici dopadá modré světlo, přenáší signál do části mozku, která dokáže propojit různé smyslové vjemy, ovládá naše biologické hodiny a je spojená s další částí, z níž pochází všechen serotonin v těle. Když je v zimě málo světla, tato síť je málo stimulovaná. U citlivějších jedinců poklesá hladina serotoninů na úroveň, která zvyšuje pravděpodobnost depresivní epizody.

Serotonin může také za to, že se sezónní deprese týká častěji žen než mužů. „Existuje úzké propojení mezi ženským pohlavním hormonem estradiolem a serotoninovým přenašečem,“ vysvětluje Brenda McMahonová. „Myslíme si, že v citlivých obdobích, jako je puberta nebo šestinedělí, mohou změny v hladině estradiolu ovlivnit i produkci serotoninu.“

Některé národy se zdají být proti sezónní depresi odolnější než jiné. „Zdá se, že Islanďané jsou před poruchou geneticky chráněni,“ řekl profesor Levitan. „Když se přestěhují někam, kde lidé naopak trpívají víc, jako třeba do Kanady, jejich potíže se drží na daleko nižší úrovni, než je obvyklé v okolí.“ Jak je to možné? Opět za to možná může serotonin. Někteří lidé mají variantu genu, který naopak jejich tělo nutí vyrábět přes zimu serotoninu více než v létě.

Jak se sezónní depresí zatočit?

Jedním z nejoblíbenějších způsobů léčení sezónní deprese je léčba jasným světlem, což je umělý způsob stimulace neurotransmiterů v mozku. „Je důležité používat světlo o té správné vlnové délce, jinak to může být nebezpečné,“ vysvětluje profesor Levitan pro The Guardian. „Lidem postiženým sezónní depresí to ale může pomoct začít den dřív a nezaspávat. Tato léčba je účinná zhruba v 80 % případů, zejména u pacientů, které trápí chutě na sladké a velká únava. U těžkých případů je možné kombinovat ještě i s antidepresivy.“

Psychiatři ale kladou lidem na srdce, aby se nespoléhali na mnohé alternativní terapie, které jsou dnes na trhu. „Lidé si můžou koupit různé technické hračky, třeba sluchátka, kteá prý mají vyzařovat světlo rovnou do mozku. Nemyslíme si ale, že by tyto věci mohly fungovat,“ dává příklad Brenda McMahonová. „Přece jen ale existují i prostředky, kterými lze podpořit běžnou terapii světlem a antidepresiva. Například tryptofan, což je aminokyselina, která se v těle mění na serotonin – to je při sezónní depresi dobrá volba.“

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám