Čtyři svatby Viléma z Rožmberka

Vilém se narodil 10. března 1535 Anně z Rogendorfu a Joštovi z Rožmberka. Otec mu sice o čtyři roky později zemřel, ale s pomocí poručníků a strýce Petra V. z Rožmberka se mu dostalo dobrého vzdělání – studoval v Mladé Boleslavi a Pasově. Mluvil plynně latinsky a německy. Mezi ním a bratrem Petrem Vokem se ale postupně rozšiřovala propast – Vilémovi, budoucímu vladaři rožmberského domu, měla být projevována úcta a „pan Petříček panu Vilémkovi“ vykal.

Už v patnácti Viléma uvedli ke královskému dvoru ve Vídni, kde se zapojil do společenského života. Získal tak víc zkušeností než starší dvacetiletí mladíci. Byl sebevědomý, přesvědčený, že nese odpovědnost za svůj rod i dominium. Jeho dospělost ocenil i Ferdinand I., který mu z moci českého krále jako šestnáctiletému udělil plnoletost (plnoletost jinak mladíci získávali po završení dvacítky).

Pasovští učitelé jej hodnotili jako „vlasti své ozdobu, rodu svýho okrášlení“. Uprostřed května 1551 převzal vládu nad největším dominiem v Čechách a zahájil své čtyřicetileté vladařství. Za tu dobu se jeho država rozšířila ziskem nových statků do středních, jihozápadních a severních Čech, a dokonce až do Slezska. Srdcem jeho dominia ovšem byly jižní Čechy a v nich Český Krumlov.

V šestnácti se tak Vilém stal přímou vrchností zhruba patnáctiny obyvatelstva Českého království. Nazýval se „dobrotivej a milostivej otec poddaných svých“. A jako otec byl přísný i v maličkostech a bezohledný k soukromému životu svých poddaných.

„Poněvadž mnoho neřádův jest mezi lidmi, takoví, že mnohé děvečky i vdovy dopustíc se neřádu a obtíženy jsou, a potom potracují děti a hubí je stejně, protož jest Jeho Milosti páně poručení, aby rychtář každý to opatřil, aby každého čtvrt léta při suchých dnech všecky děvečky a dívky bývaly skrze rozumné ženy opatrovány (prohlíženy), jestli která těhotna,“ nařizoval Vilém z Rožmberka v 50. letech 16. století.

Zasáhl tak do intimního života poddaných, protože jej hodlal kontrolovat. Jestli ale nařízení bylo prováděno, nikdo neví.

Jindy zase zakázal prodávat v krčmách víno, které se denně objevovalo na šlechtických stolech. On sám byl ovšem přísný abstinent, měl zažívací potíže a nepil ani pivo.

V té době se zapojil i do politiky, a to sporem o čestné postavení svého rodu ve stavovské obci s pány z Plavna. Ti měli titul říšských knížat. Nejvyššímu kancléři Jindřichovi IV. z Plavna se podařilo do textu zemských zřízení z roku 1541 zařadit pasáž, která zvýhodňovala jeho rod před ostatními českými pány. S tím Vilém z Rožmberka nesouhlasil. V srpnu 1554 vystoupil se svým protestem před komorním soudem.

Při nakonec musel rozhodnout král Ferdinand I. – a rožmberská strana zvítězila. Páni z Rožmberka získali výsadní postavení v zemském soudu a osud nebyl k poraženému rodu milosrdný ani jinak – česká větev pánů z Plavna vymřela roku 1572.

Po zdárně vyřešeném konfliktu začal Vilém uvažovat o ženitbě.

Vilém z Rožmberka se spřátelil se svým vrstevníkem, brunšvickým vévodou Erichem II. Jeho nejmladší sestra Kateřina, narozená okolo roku 1534, se mu zalíbila. Spojení by mělo i své výhody – rožmberský vladař by navázal osobní vazby s říšskou šlechtou. Jen víra mladé lidi odlišovala – Vilém byl umírněný katolík, Kateřina luteránka.

V únoru 1557 se Vilém v nových šatech s družinou rozjel do sídla brunšvických vévodů v Mündenu, aby se s Kateřinou zasnoubil. Dorazil tam v sobotu 20. února a předal Erichovi jako dar dva koně s aksamitovými přehozy, nevěstu obdaroval zlatými a stříbrnými šperky. S náboženstvím si hlavu nedělal.

Zavázal se, že nebude manželku nutit k náboženské konverzi a naopak na svoje náklady bude vydržovat na svém dvoře luterského kněze. Svatba proběhla v Mündenu už 28. února a manželka dorazila v říjnu 1557 do Českého Krumlova, kde ji uvítali představitelé nejvyšší české a moravské aristokracie.

Slavnosti spojené s jejím příjezdem trvaly celý týden. Vladař se na něj pečlivě řipravil. Nechal vyčistit a zkrášlit celý zámek a nezapomněl ani na hygienu. Přikázal, aby „svině žádný se do dvora nepouštěly, neb jich tam veliký zástup bývá“.

Vztah měli oba manželé pěkný. Kateřina si vydržovala hned dva luterské kazatele a v rožmberském paláci na Pražském hradě se účastnila evangelických bohoslužeb. To se nelíbilo katolíkovi Ferdinandovi I., ale Vilém si toho nevšímal.

Jeho manželství však bylo krátké. Kateřina měla chatrné zdraví a pobyt v lázních v Karlových Varech její obtíže jen prohloubil. Zemřela 10. května 1559. Bylo jí pětadvacet. Vilém byl zdrcený a „zármutkem velikým pro paní svú v nemoc těžkú upadl“. Vzpamatoval se na podzim. A začal se ohlížet po nové nevěstě. Nesmírně toužil po dítěti.

V roce 1560 byl Vilém jmenován nejvyšším komorníkem a vstoupil tak do české vlády. O deset let později se stal nejvyšším purkrabím pražským. Jako ženich byl žádoucí. Jeho pozornost upoutala Žofie, dcera braniborského kurfiřta Jáchyma II. I ona byla luteránka. V srpnu 1561 uzavřel Vilém s Jáchymem II. svatební smlouvu.

Se svatbou to tak jednoduché neměl. Ferdinand I. byl znepokojený vzrůstající Vilémovou mocí a navíc jej znechucoval fakt, že si vybírá nevěsty z luteránského prostředí. Rožmberský vladař se chystal k cestě do Berlína za svou nastávající a požádal přední české šlechtice o doprovod. Málokdo by mu odmítl, ale král většině z nich zakázal výjezd ze země. Povolení nakonec dostali druhořadí šlechtici. V neděli 14. prosince 1561, v den dvacátých narozenin markraběnky Žofie, se konala druhá Vilémova svatba.

Žofie byla slavnostně uvítána na krumlovském dvoře v únoru 1562. Manželské soužití nebylo jednoduché – Vilém měl úřední a společenské povinnosti, hodně cestoval a na ženu neměl čas.

Žofie, která neuměla česky, si na prostředí krumlovského zámku nikdy nezvykla. Přivezla si z domova množství šatů a šperků a v opuštěné nudě se stále převlékala a zdobila. Ani druhé manželství děti nepřineslo a bylo opět krátké.

Žofie zemřela po krátké nemoci 27. června 1564 v necelých třiadvaceti letech. Vilém z Rožmberka propadl depresi, byl zcela otřesen a plakal „pro svou nejmilejší, se kterouž byl v rozkoši, milujíc ji po vše časy jakožto svou duši“. A téměř čtrnáct let zůstal vdovcem. Touha po mužském potomkovi ale nakonec udělala své.

Za svou třetí manželku si Vilém z Rožmberka vybral mladičkou Annu Marii, dceru luteránsky orientovaného Filiberta Bádenského. Jako sirotek byla markraběnka vychovávána na mnichovském dvoře bavorských Wittelsbachů, orientovaném přísně katolicky. I to byla okolnost, která Vilémův výběr ovlivnila. V té době totiž sílil náboženský tlak českých evangelíků. Rožmberský vladař jednal o uzavření sňatku v polovině roku 1577, kdy získal podporu nového císaře Rudolfa II.

Protože Anna Marie byla sirotek, konala se svatba „s velikou slávou a hojností“ na zámku v Českém Krumlově 27. ledna 1578. Na svatební hostině se kromě jiného snědlo 40 jelenů, 150 volů, 250 bažantů, 450 krmených vepřů.

Ani z tohoto manželství se Vilém nedočkal potomků. Marně se Anna Marie máčela do horkých koupelí, bez úspěchu jí alchymisté nosili různé lektvary a nejrozličnější amulety. Až v listopadu 1582 propadl Vilém euforii, protože jeho žena začala pociťovat těhotenské příznaky. Vladař okamžitě poslal pro porodní bábu až do Štýrského Hradce a poté i do Mnichova.

Radost byla předčasná. Příznaky zřejmě byly nachlazením a s ním spojeným zhoubným zánětem ženských orgánů. Nemoc ji neopustila a zemřela na třeboňském zámku ve svých dvaceti letech 25. dubna 1583. Nad Vilémem jako by se vznášel Damoklův meč prokletí. Přesto se naděje na zplození vlastního syna nevzdával.

Po předchozích diplomatických jednáních se v pozdním létě roku 1586 zasnoubil s Polyxenou, osiřelou dcerou Vratislava z Pernštejna a jeho španělské manželky Marie Manrique de Lara. Zahájení svatebních oslav 11. ledna 1587 v Rožmberském paláci na Pražském hradě se účastnil sám panovník Rudolf II. Dvaapadesátiletý první velmož království si bral dvacetiletou krasavici. Polyxena byla půvabná a velmi inteligentní. Byl to velkolepý sňatek z rozumu.

Polyxena se podrobila zájmům zadluženého pernštejnského domu a poddala se „opršalému“ Rožmberkovi. Ten doufal, že mu tato katolička konečně daruje dědice. A štědře obdaroval básníky, kteří mu ve svých dílech dokazovali, že jeho „sešlý věk“ není na překážku zplození potomka, když si vybral „plodistvou“ manželku.

Polyxena se po vladařově boku stala cílevědomou a společenskou dámou. K Vilémovi byla zdvořilá, chovala se k němu s úctou, ale i se zdrženlivostí. A s chutí rozhazovala jeho peníze. Vilém jí daroval panství Roudnice nad Labem.

Ani s Polyxenou ale neměl děti. Jejich manželství trvalo pět a půl roku. V posledním údobí byl už Rožmberk nemocný. Stonal „na vodnatelnost a souchotiny a zvředovatělost plic“. Pokoušel se ztlumit bolest hudbou a pitím vína, které si celý život odpíral. Zemřel v pondělí 31. srpna 1592 krátce před polednem. Odešla v něm velká postava českých a středoevropských dějin.

Děti nakonec neměl ani jeho bratr Petr Vok – poslední Rožmberk.