Podle Dany Štefkové, metodičky a jednatelky z CC školy jazyků v Českých Budějovicích, přetrvává jako jeden z největších mýtů u studia cizích jazyků téma gramatiky.

„Je to důsledek dřívější výuky na státních školách, která kladla přehnaný důraz na gramatiku a bezchybné vyjadřování,“ sdělila Štefková Novinkám.

Z toho podle ní plynulo množství drilových cvičení a překladů na úkor přirozené komunikace. „Aby se od toho soukromé školy odlišily, často se ženou do opačného extrému, kdy se orientují pouze na komunikaci a ostatní jazykové kompetence a klasické učební materiály upozaďují nebo zcela vynechávají.“

Jak dodává, současná metodika se snaží o zlatou střední cestu.

Studium gramatiky není nezbytné k tomu, abychom se jazyk naučili správně.Mícheál Úa Séaghdha, irský lektor

Irský lektor angličtiny Mícheál Úa Séaghdha, působící na Jazykové škole hlavního města Prahy, poukazuje na fakt, že děti také nestudují gramatiku, když se učí svoji mateřštinu. Stejně tak ani rodilí mluvčí při běžném hovoru nemusí přemýšlet o gramatice vlastního jazyka.

Mícheál Úa Séaghdha

Mícheál Úa Séaghdha

FOTO: Daniel Vinklař

„V tomto smyslu,“ pokračoval pro Novinky, „studium gramatiky není nezbytné k tomu, abychom se jazyk naučili správně. Důvodem je, že disponujeme podvědomou schopností porozumět jazyku a přirozeně si vytvořit gramatické návyky.“

Dvě lekce týdně gramatiku vyžadují

Štefková souhlasí, že nejdůležitější je se nějak domluvit. Ale domluvit se dá na různých úrovních.

„Nízké úrovně se bez velké gramatiky určitě obejdou, potřeba se domluvit převládá nad potřebou se domluvit bezchybně. U těch vyšších už mi to nepřipadá příliš dobré, na partnera v komunikaci působí nekonzistentní znalosti matoucím dojmem, a i z hlediska učebního procesu je to méně výhodný postup. Pokud se neučíte jazyk jako logický a ucelený systém, postupně se jeho osvojování stává víc a víc náročné na paměť,“ řekla.

Také Dana Vítová z Obchodní akademie, Střední odborné školy a Jazykové školy z Hradce Králové připouští, že nejrychlejší cestou k osvojení si cizího jazyka je co nejvíce mluvit.

„Problémem je, že pokud nežijete přímo v dané zemi, nemáte za učitele rodilého mluvčího a zároveň nemáte výuku dostatečně intenzivní, proces osvojování jazyka pouze mluvením může být zdlouhavý. Metoda intuitivního porozumění pravidlům jazyka z rozhovoru přináší trvalé výsledky, ale standardní model jedné či dvou podvečerních hodin týdně v jazykovce se bez procvičování gramatiky neobejde,“ vysvětluje.

Formální jazykovou stránku vyzdvihuje Jan Netolička, ředitel a angličtinář ve Wichterlově gymnáziu v Ostravě-Porubě.

„Pokud použijeme jazyk tak, že náš komunikační partner naše sdělení pochopí správně, můžeme vlastně tvrdit, že jsme ho použili dobře, přestože jsme se mohli dopustit chyb, a to i gramatických,“ sdělil Novinkám.

„Ale i gramaticky správná věta s nevhodně zvoleným výrazem může způsobit, že nás partner pochopí špatně. Gramatika není vždy to nejdůležitější, ale čím složitější informaci potřebujeme sdělit, tím komplikovanější gramatiku budeme potřebovat.“

Navíc mohou podle Netoličky nastat situace, kdy nepůjde jen o srozumitelné sdělení informací, ale také o kultivovanost projevu, například u pracovního pohovoru. „Tam náš partner nemusí naše gramatické chyby tolerovat stejně, jako nám vadí hrubka v milostném dopise. Populistické výroky o tom, že gramatika není nutná, tedy nemám rád.“

Hlavně individuálně

Dana Štefková připomíná, že jakýkoli směr, který striktně preferuje pouze jednu z dovedností, může být pro určité procento studentů velmi efektivní, ale pro jiné vůbec. Existují rovněž lidé, kteří se jazyk naučili z knížek, filmů nebo her, aniž by sami aktivně mluvili.

Dana Štefková

Dana Štefková

FOTO: CC škola jazyků

Učení se cizímu jazyku však musí být u lidí v pozdějším věku značně odlišné od toho, jak děti zvládají mateřštinu. Děti mnohem dříve rozumí, než mluví. Nejdříve začínají slovy, až pak jednoduchými větami. Když se však chce někdo učit cizí jazyk, je podle Štefkové samozřejmostí, že od začátku chce mluvit ve větách. Není tam „tiché období“, kdy by student jazyk jen přijímal.

„To je docela náročné, protože mozek musí v rekordně krátké době aktivně zvládnout nová slovíčka, alespoň primitivní gramatiku, i výslovnost,“ vysvětluje Štefková. „Tady se hodí přímá metoda, kdy příliš neřešíme pravopis jako systém a soustředíme se na komunikaci a obsah sdělení. Pak je nutné velmi brzy přidat i pravopis, jazyk jako systém a další kompetence.“

Ze všech těchto důvodů je Dana Štefková ráda, že se styl výuky vrátil k výuce na pozadí mateřského jazyka, ale s velkým důrazem na přirozenou komunikaci a interakci v cílovém jazyce.

Jsou nutné učebnice?

Podceňovat by se prý neměl ani přínos učebnic, byť je leckdo kvůli nelibým zkušenostem ze školy zatracuje.

„Pokud vybereme učebnici, která je kvalitní a odpovídá našim potřebám, bude to pro nás jednoznačný přínos. Najdeme tam zajímavé texty odpovídající naší úrovni i přehledně zpracovanou slovní zásobu a gramatický systém, stejně jako dostatečné množství souvisejících textů a cvičení,“ řekla Štefková.

To každému podle jejího názoru umožní efektivní samostudium a uvolní čas v hodině pro aktivní komunikaci.

Podle Netoličky je třeba užívat učebnic s rozumem. „K tomu slouží právě učebnice a cvičení, případně jejich elektronické ekvivalenty. Je pravda, že sledovat slepě učebnici a snažit se v ní vyplnit všechna cvičení není nutné. Pokud máte schopného učitele, pozná okamžik, kdy je vhodné nahradit část učebnice jinou aktivitou,“ uvedl.

Vítová vnímá učebnice jako systematického a přehledného pomocníka studentů, ukazatele jejich vlastního pokroku a rychlý „tahák“ v případech nouze.

„Učebnice usnadňuje přehledný postup a možnost kontroly jak pro studenta, tak i pro lektora. Je na zvážení obou, zda je nutné vyplnit opravdu všechna cvičení. Motivace a nadšení studentů bývají velmi křehké a lehce se mohou ztratit,“ připomíná.

„Hrozné a zmatečné“

Úa Séaghdha však většinu moderních učebnic nepovažuje vůbec za vhodné. „Obvykle jsou příliš zmatečné a příliš náročné na paměť studentů,“ míní.

„Čtení jednoduchých textů v cílovém jazyce je skvělý způsob, jak si osvojit struktury jazyka a slovní zásobu. A pokud budete číst nahlas, procvičíte si vytváření zvuků a mluvy. Pozitivní je, že slova a struktury se hodně opakují, takže student se může s nimi seznámit, aniž by paměť trpěla stresem, což je jeden z nejčastějších důvodů selhání snahy efektivně se naučit cizí jazyk.“

Ve školách podle něj nejvíce schází řady odstupňovaných čítanek pro úplné začátečníky, až po pokročilé.

Menší skupiny studentů obvykle u kurzů zajišťují větší efektivitu.

FOTO: CC škola jazyků

„Učebnice mi přijdou hrozné, neužitečné, kolikrát sestavené strašně zmatečně, chybí v nich logická návaznost,“ přizvukuje lektorka angličtiny Markéta Horáková z jazykové školy EDU4U v Mladé Boleslavi.

„Osobně se mi osvědčilo nejet podle žádné, ale podle toho, co chce student anglicky vyjádřit, a nabalovat gramatiku postupně, aby měl pocit, že se někam posouvá.“

„Učebnice je určitá pojistka, že budou hodina i kurz dobře strukturovány. Není ale přínosné si v hodině kontrolovat již vyplněná cvičení nebo číst text, který jste si již přečetl doma. Výuka bez materiálů je zcela relevantní metodou, zejména v konverzačních hodinách, ale vyžaduje velmi zkušeného lektora, který je schopen potřebné jevy přehledně a bez přípravy zprostředkovat. Také to klade vyšší nároky na samostatnost studenta a jeho schopnost si dané jevy nastudovat. Pro obě strany to tedy z určitého hlediska může být osvobozující i limitující zároveň,“ doplňuje Štefková.

Začít se má už ve školce

Dalším mýtem je, že by děti měly nejdříve zvládnout mateřštinu, a až poté cizí jazyk, aby se proces osvojení mateřského jazyka nějak nenarušil.

„Neuropsychologické výzkumy prokazují, že čím dříve umí dítě více jazyků, tím lépe pro něj. Zvyšuje to inteligenci a usnadňuje osvojení dalších jazyků a učení vůbec,“ zdůraznila Štefková.

„V šesti letech se mozek jakoby uzavře, protože usoudí, že vše, co potřeboval k přežití, už umí, a přestává tak snadno přijímat nové podněty. Druhé, o dost kritičtější období z hlediska výuky jazyků, je v pubertě. Poté už například není možné si osvojit výslovnost cizího jazyka, aniž byste měli přízvuk,“ vysvětlila.

Pedagožka Miluše Vondráková, vedoucí metodička organizace EDULAB, souhlasí, že předškolní věk je ideální dobou, protože tak flexibilní v oblasti poznávacích procesů už jedinec nikdy v životě není. „Podstatná je forma výuky,“ upozorňuje.

„Hra je základem veškerého učení v předškolním věku a vícesmyslové učení tím nejlepším způsobem učení se čemukoli. Navíc odpadá stres z hodnocení, který na vyšších stupních vzdělávání může chuť učit se cizímu jazyku negativně ovlivnit. I v našich metodických příručkách Školka hrou podporujeme zapojení her v angličtině mezi běžné činnosti v mateřské škole,“ popsala Novinkám.

Miluše Vondráková s dětmi

FOTO: EDULAB

„Propojení cizího jazyka se zábavnými aktivitami je pro děti ideálním modelem nenásilného seznamování s komunikací v cizím jazyce. Pro úspěšné osvojení si cizího jazyka je důležité, aby děti chápaly jeho komunikační funkci a právě toto povědomí se v předškolním věku díky formě nezatížené psaním a teoretickou gramatikou úspěšně rozvíjí,“ shrnula Vondráková.

Proti Alzheimeru

Jazyk se lze naučit i v pozdějším věku, je to ale náročnější. Zejména pokud tam není předchozí zkušenost s cizím jazykem.

„Pokud už ale budete dělat jazyk několikátý, a budete na studium mít čas a chuť, můžete se naučit na slušné úrovni v jakémkoli věku. Navíc,” dodává s úsměvem Dana Štefková, „některé studie tvrdí, že tím oddálíte nebezpečí Alzheimera.”

„Jakýkoli kontakt s reálným jazykem se počítá a urychluje proces učení a naopak nedostatek takovýchto podnětů klade vyšší nároky na pravidelné procvičování, dril a sebemotivaci. Každý může své výuce pomoci sledováním filmů v původním znění, čtením beletrie v originále nebo využíváním internetového rozhlasu a televize v konkrétním jazyce,“ uvedla Vítová.

Dobrý učitel zvládá humor

Michéal Uá Seághdha míní, že není vůbec tak podstatný kontakt s danou zemí, jako kontakt s rodilým mluvčím. Poslechnout si je lze třeba na internetu, rovněž užitečné jsou debaty se spolužáky.

Podle něj ani nezáleží, jestli je učitelem rodilý mluvčí, nebo český lektor, pokud je schopen v daném jazyce plynule a přesně přemýšlet.

„Také musí být schopen dělat vtipy v tom jazyce. Pokud je úroveň jeho jazyka taková, že v něm není schopen relaxovat, nebude pro studenty dobrým vzorem. V současnosti mají učitelé lepší podmínky pro sebevzdělávání. Ale je třeba si uvědomit, že nikdo nikoho nemůže naučit jazyk,“ tvrdí.

„Studenti se učí z příkladu svého učitele a jeho výukového materiálu, ale učit jazyk je ve skutečnosti nemožné. Je to jako učit se řídit auto. Můžu vás vést, pomáhat vám odstraňovat chyby, ale musíte se to naučit sami tím, že to děláte,“ dodal.

Nové trendy

Současná praxe vypadá podle Štefkové tak, že na nižších úrovních (do úrovně B2) se osvědčují čeští lektoři, kteří umí využít znalost mateřštiny ve prospěch studenta, ale od úrovně C1 je to již diskutabilní – jestliže se jedná o poučeného studenta, kterého český lektor dobře připravil, pak je dobré mít rodilého mluvčího.

„Zahraniční lektor je skvělý pro pokročilé studenty, co ovládají gramatiku jazyka a co si sami dokážou odvodit, proč rodilý mluvčí použil zrovna tento čas. Pro začátečníky rozhodně ne,“ dodala k tomu Horáková.

Kombinaci obou považuje Vítová za nejlepší. „Čeští učitelé vysvětlí a procvičí látku a s rodilým mluvčím ji student použije v reálné situaci. Velký počet studentů nedá na české učitele dopustit, protože doby pouhého překládání textů a drilu slovíček se nahradily moderními metodami výuky,“ uvedla.

„Do středu zájmu se dostala motivace studentů. Trendem je snaha používat češtinu v hodině minimálně a mluvit na studenty pouze v cizím jazyce. Ne u všech studentů se nicméně tento přístup setkává s ohlasem…“