Článek
„Zdá se, že psi sdílejí více genetických podobností se šedými vlky na Blízkém východě než s kterýmkoli jiným vlčím plemenem světa. Analýza celých genomů nyní přímo naznačuje, že moderní psi pocházejí z Blízkého východu,“ uvedl profesor ekologie a evoluční biologie Robert Wayne, který vedl výzkumný tým zkoumající původ psů.
On a jeho kolegové analyzovali DNA nejen 900 u jedinců patřících k 85 psím plemenům, ale i u více než 200 vlků z jedenácti částí světa. U každého ze zkoumaných psů i vlků sledovali 48 tisíc genetických značek v různých částech genomu (tento „záznam“ má celkem 2,4 miliardy „písmen“, z nichž se pak skládají geny).
Wayne připomněl, že jeho zjištění o původu psů odpovídá i archeologickým objevům. „(Blízký východ) je oblast, odkud pocházejí kočky domácí a velká část našeho dobytka a kde bylo poprvé vyvinuto zemědělství. Je to místo, kde se vyvinula civilizace, a psi byli její součástí,“ uvedl.
Jeho zjištění podporuje i nezávislá práce, která se zaměřila na psí gen označovaný jako IGFI, který stojí za malými rozměry některých psů. Zkoumání, která vlčí plemena k němu mají nejblíže, také ukázalo na Blízký východ.
Dlouhá cesta k člověku
Tato oblast sahá od břehů Palestiny a Libanonu až po Irák a po Jemen na jihu Arabského polo -ostrova. První stopy zemědělství a domestikace zvířat pocházejí z tzv. úrodného půlměsíce, který se táhl od dnešního Izraele a Jordánska přes Sýrii až po jižní Irák.
Přesné místo vyšlechtění psů se však zjistit nepodařilo. Wayne se jen dohaduje, že to mohlo být ve starověké Mezopotámii, tedy v dnešním Iráku.
Psi tam žili podle archeologů už před 12 až 13 tisíci lety. „Víme, že blízkovýchodní psi byli úzce spjati s lidmi, protože byli nalezeni na lidských pohřebištích. V jednom případě leželo štěně stočené na rukou pohřbeného člověka,“ řekl americký genetik.
Podle jeho představy začali vlci možná už před několika desítkami tisíc let sledovat tlupy lovců a sběračů a přiživovat se na tom, co za lidmi zůstalo.
Tak vznikla prvotní závislost, která ještě zesílila, když se člověk usadil a začal ovlivňovat křížení vlků s cílem zmenšit jejich velikost (a nebezpečnost). „Myslím, že podobná dlouhá historie může vysvětlit, jak se velcí masožravci, kteří vás mohou sežrat, nakonec stabilně začlenili do lidské společnosti,“ řekl genetik. Lidské zásahy se zřejmě neomezily jen na velikost zvířat. Psi vyšlechtění člověkem mají totiž i jednu schopnost, která vlkům chybí: dokážou „číst“ signály lidského těla, což prý ovlivňují pouhé dva geny.
Souboj o původ
Wayne a jeho kolegové se svým výzkumem otevřeně postavili proti starším teoriím, podle nichž byli dnešní psi vyšlechtěni na čtyřech místech světa. Zpochybnili také nejnovější hypotézu, že pes vznikl ve východní Asii. Toto tvrzení se opíralo o mitochondriální DNA, tj. o výzkum genetického materiálu z tělísek, která dodávají buňce energii.
Není divu, že ihned následovala řada kritik. Švédský expert Peter Savolainen, jenž zkoumal mitochondriální DNA východoasijských psů, tvrdí, že Wayne a spol. mají ve svém vzorku jen málo zvířat z oblasti na jih od řeky Jang-c’ťiang. Přitom právě tato oblast vykazuje největší pestrost v podobě DNA.
To je důležitý signál pro určování místa původu. Vždyť také lidé vykazují největší genetickou různorodost v Africe, která je považována za kolébku lidstva.
Podle Wayna však za východoasijskou různorodostí stojí složitý vývoj. Pes sice vznikl na Blízkém východě, už při jeho šlechtění však sehráli jistou roli i evropští vlci. Poté nový druh pronikl na východ Asie a tam se křížil s místními vlky (rozdíly mezi oběma druhy nejsou tak velké, aby se nemohly pářit).
„Dokonce i asijská psí plemena mají geneticky mnohem více společného s těmito vlky než se všemi ostatními populacemi (vlků) na světě, včetně těch východoasijských,“ tvrdí Wayne.
Za co může jeden gen
On a jeho kolegové už dříve určili geny, které odpovídají za délku nohou, malé rozměry těla, různé typy kůže či odlišné zbarvení. Přitom se ukázalo, jak velký význam může mít změna jednoho jediného genu.
Díky ní existují například jezevčíci se svýma krátkýma nohama.
Jeden gen psů také odpovídá za celou polovinu rozdílů v tělesné velikosti.
Pro srovnání: u lidí způsobuje změna jednoho genu nejvýše 1 až 2 % rozdílů ve velikosti; aby bylo možné vysvětlit různé velikosti těla, je třeba zkoumat 50 až 100 různých genů, ne dva či tři jako u psů.
Zdá se však, že lidé zkoušeli šlechtit psy ještě dříve, než se do práce dali obyvatelé úrodného půlměsíce.
Nálezy z Belgie a ze západu Ruska, které jsou staré 31 000 a 15 000 let, bývají také označovány za psy. Po těchto druzích se však v genetickém záznamu dnešních zvířat nedochovala ani stopa, nebo přinejmenším zatím nebyla zjištěna.