Stopy po „reaktorech“ staré dvě miliardy let našli v Gabonu. Z nezvykle nízkého množství izotopu uranu 235 v sedimentech je patrné, že zde kdysi probíhaly čilé štěpné reakce. Podle členů výzkumného týmu Laurence Coogana a Jaye Cullena nemusely být takové procesy místně ojedinělé.

Jelikož sinice produkující kyslík kolonizovaly jezera a mělká moře, pravděpodobně vytvořily „kyslíkové oázy“ v „dusíkatém prostředí“. Kyslík ve vodě přitahoval uran a následná jaderná reakce ničila genetickou informaci sinic - buď přímo, či v podobě zbytkového stroncia či jódu, který se dostal do potravinového řetězce.

Organismy produkující kyslík před třemi miliardami let tak samy své dílo kazily tím, že svou tvorbou vyvolávaly ničivé reakce. Tato aktivita mohla trvat až 200 000 let. Teprve před 2,3 miliardy let se začal kyslík tvořit v atmosféře. Tehdy podle Cullena byla většina „jaderného paliva“ spotřebována.

Na druhou stranu reakce mohly mít na první život také příznivý dopad, jelikož sinice mutovaly a mutace je motorem evoluce. To může vysvětlovat dnešní odolnost sinic vůči ionizujícímu záření.