Málo vody ve městě obklopeném vodou

Největší turecké město sice obklopuje z velké části voda, bohužel pro obyvatelstvo slaná. A nejen vládcové byzantinští chtěli pít, i zahrady potřebovaly zalévat. Konkubíny v harému se také s potěšením cachtaly v lázních s pitnou vodou. Istanbulské podzemí mělo asi 70 nádrží na vodu.

Zachovalo se jich pár, přístupné jsou pouze Jerebatanské cisterny (Yerbatan Sarayi, „potopený zámek") naproti chrámu Hagia Sofia. Vchod z ulice se dá lehce minout, ale nenavštívení byste měli litovat. V roce 1963 se tu natáčelo několik sekvencí proslulé bondovky Srdečné pozdravy z Moskvy.

Sklepení jako z orientální pohádky

Je to jako sklepení z pohádek tisíce a jedné noci. Přítmí nasvícené tlumenými světly, do tmy táhnoucí se řady kamenných sloupů, u jejich patek průzračná hluboká  voda.

Jerebatanské cisterny byly zbudovány v roce 532, kdy vládl Justinián I. Veliký, pro potřeby Velkého paláce. Když Istanbul dobyli Turci, neměli přes 100 let o podzemní zásobárně vody ani zdání. Občas jim sice bylo divné, že lidé spouštějí do děr v zemi vědra a tahají vody, ale nějak je netrklo, že jsou žábami na výtečném prameni.

Vodu přiváděla složitá soustava z 19 kilometrů vzdáleného Bělehradského lesa. Nádrž, nebo spíš soustava bazénů pojala přes 80 tisíc metrů krychlových vody. Mistrovské dílo je zaklenuto s podpěrou 336 sloupů ve dvanácti řadách. Plocha činí 140 krát 70 metrů, chodí se po dřevěných lávkách mezi nádržemi.

Pod schodištěm, po němž sestoupíte, najdete vystavený model cisteren, o kus dál už čeká turecká show. Za pět euro vám půjčí pseudosultánský kostým, nebo harémový a výsledek na fotce – vaši blízcí oněmí úžasem.

Ukradené Medusy

Na dvou sloupech jsou vytesány hlavy bájné Medusy. Pověst vypráví, že kdo se na tuto Gorgonu podíval, zkameněl. Soudí se, že se jedná o ukradené sochy z některého z řeckých měst. Zřejmě se jedná o svatyni Nymf, ale je to pouhý dohad. Taky na chvíli ztuhnete úžasem nad mistrovským výtvorem v kameni.

V závěru prohlídky najdete malou kavárničku. Báječně se sedí při pořádně silné hořké kávě podávané v malých koflíčcích mezi klenbou a vodou při tlumené turecké hudbě. Někdy tu ale duní muzika naplno, cisterna je využívána jako hudební a výstavní síň. Prostor není přístupný celý, v 19. století byla část zazděna.

Otevřeno je denně. V zimě od 8.30 do 16 hodin.