Není to tak dávno, kdy jsem si splnil svůj sen a stanul na kapitánském můstku většího motorového člunu, abych vzápětí vyplul po holandských kanálech, neobratně přistával, kotvil a odrážel od břehu s odřenou přídí, a při tom s úsměvem zdravil míjející lodě se stejně usměvavými  pasažéry.  

Pro začátečníky jsou ideální právě holandské kanály ve Frieslandu. Spojují řadu malých i velkých jezer, které umožní v klidu a bez svědků nacvičování lodních manévrů. V loděnici se vám sice dostane (zdarma) půlhodinové instruktáže a obrázkové příručky, ale jak se říká – lepší gram praxe, než tuna teorie.

Holanďané jsou obdivuhodně přátelští, důvěřiví a flegmatičtí. Svěří vám na týden loď, která si svým vybavením nezadá s luxusně vybavenou dvougarsonkou, kde nic nechybí. Tedy ani teplá voda a lednička. Pro případ nouze vás sleduje neviditelné oko navigační techniky.  

Důležité je přidělení úkolů posádce. Ve spleti kanálů s desítkami mostů se musí navigovat a za případné zvednutí mostu platit mýtné. To vyžaduje akrobatické umění, protože mince se za jízdy vkládají do dřeváku zavěšeném na udici.

Vodní mapy s vyznačenými trasami je rozumné respektovat. Osudným se nám málem stala zkratka napříč jezerem, kde jsme uvízli na mělčině. Když už jsme uvažovali kdo a co půjde přes palubu na odlehčení lodě, osvobodila nás vlna od nákladní lodě a plný plyn našeho desetimetrového Doeraka.  

Když posádka zvládne všechny nástrahy, pak je plavba pohádkou. Pomalu a tiše míjíte zemědělské usedlosti s pasoucím se dobytkem, proplouváte vesnicemi s křižovatkami kanálů, kocháte se malebnými domky se zaparkovanými loděmi a zastavujete u symbolů starého Holandska – větrných mlýnů, jejichž útroby nabízí vždy nějakou atrakci.  

Večer pak zakotvíte v  městečku, aby se vám dostalo poznání o současném životě národa, který je tak trochu podobný českému – z ničeho nedělá vědu. Ale to až někdy příště.