Zbourání poničeného zámku v roce 1950 jako symbolu pruského imperialismu, následná výstavba Paláce republiky jako sídla parlamentu NDR, využívání budovy i pro takové pořady jako byl Ein Kessel Buntes a nakonec demolice budovy pod záminkou zamoření asbestem bylo pouhou epizodou na cestě za hledáním identity města založené na historických hodnotách.

Cena této historické anabáze však dosáhla astronomických výšek. Stavba zámku vyjde odhadem na 600 milionů eur a bez štědrých mecenášů dokončen v roce 2019 nebude. Každý si může koupit kus fasády (za 1250 eur), stavební blok (za 250 eur) nebo jen pískovcový kvádr (za 50 eur) a být virtuálním vlastníkem části zámku.

Z restaurátorského hlediska je nejzajímavější obnova či nová výroba plastik a reliéfů. Většina je dílem sochařů, v případě dostatečných údajů dokonce dílem robotických strojů. Raritou je architektonické řešení interiéru zámku. Tam se nastěhuje 21. století, tedy jakýsi post-funkcionalismus.

Smutnou kapitolou je vlastní záchrana artefaktů zámku v roce 1950. Nadšenci z řad studentů architektury dostali od strany a vlády necelý měsíc na zaměření zámku a záchranu plastik. Tehdejší premiér Grotewohl prohlásil: „Čím dříve zřícenina se srdce Berlína zmizí, tím je pravděpodobnější, že lidé budou šťastnější“.

Také budova německého parlamentu, bývalého říšského sněmu Reichstagu, se dočkala moderních stavebních prvků. Futuristická kopule ze skla a ocele umožnila architektonicky nenásilnou návaznost na okolní moderní vládní budovy. Nekonečně dlouhý spirálovitý ochoz (240 m) uvnitř kopule nabízí návštěvníkům pohled na obě kdysi rozdělené části města. Dominantou té západní je supermoderní budova kancléřství, dominantou té východní části je asi navždy vyhlídková věž na Alexandrově náměstí vysoká 365 m (tedy jak počet dnů v roce).

Ten, kdo byl naposledy v Berlíně v 80. letech, je zvědav na celkovou proměnu východní části města, těší se na stavby a atmosféru té západní, a nenechá si ujít procházku kolem zbytků berlínské zdi. Určitě nemine bývalý hraniční přechod Checkpoint Charlie s živou replikou americké a sovětské hlídky, působivý památník holocaustu, moderní stavby na Postupimském náměstí a nakonec v podvečer skončí opět na muzejním ostrově, kde se nachází ten náš rozestavěný zámek.

Muzejní ostrov je magnetem všech turistů nejen kvůli pětici muzeí. Mlčky se zde prolínají symboly minulosti a současnosti – jezdecká socha pruského krále Fridricha Wiléma II. významného vojenského stratéga a znalce umění, sousoší Marxe a Engelse v nadživotní velikosti s odstraněnými jmény, plastiky mladých lidí jako výraz nadějné budoucnosti a improvizovaný tanec ve stylu free dance v přilehlém parku – video zde, jako symbol volnosti.

A to, že zde přecházely dějiny křížem krážem, dnes připomíná panel s fotografiemi zničeného města v pětačtyřicátém roce s lehce ironickým názvem „Berlínské jaro“.