Z vývařovny pro dělníky bavorský hit

Nízký zelený domek, stěny křivé, nic moc vzhledný, stojící u Kamenného mostu není původní budovou, kde vařili v letech 1135 až 1146 pro dělníky při stavbě  mostu. A také pro řemeslníky z nedalekého Svatopetrského dómu.

Ve stavení původně sídlila stavební kancelář, vývařovna tu vznikla, aby kameníci a ostatní měli jídlo u nosu. Po ukončení stavby v domě vznikla Vývařovna u jeřábu, Garküche auf dem Kranchen, zastavovali se tu i lodníci plavící se po Dunaji, ale i městská klientela.

Dům byl při výstavbě solnice, kde se nachází kulturní centrum a výborná restaurace, zbořen, ale pro svou popularitu a velmi chutné a levné jídlo postaven o kus dál. Pouze na klobásky se začali specializovat začátkem 19. století.

Od šesti do tuctu, u roštu se nezastaví

Ono je to v celku jedno, stále je tu nával, denně prý připraví až 6000 bratwurstů. Podávají se v porcích po šesti, osmi, deseti a dvanácti, s vlastním kysaným zelím a sladkou hořčicí, také rodinné receptury.

V malé kuchyňce se neustále kolem ohniště točí v historických krojích tři opékačky, restaurační místnost, Stüberl, je poměrně malá, asi pro 30 jedlíků, pár lavic venku je také stále obsazených. Jenže s jídlem se spěchat nemá, bez posezení a potlachání u pokrmu si ho pořádně nevychutnáte, bohužel pro malou kapacitu si ho mnozí berou s sebou jako soubor párků v rohlíku. V létě je ale venku lavic poměrně více. Nabízejí tu ještě vepřovou pečeni, karbanátky, šílenost řízek s hranolky a zelím a další pokrmy.

Měřítkem byla klíčová dírka

Prvenství bufetu si ale připisuje Norimberk, kde jsou historické záznamy o wurstech již z roku 1462. Klobásky jsou útlé prý kvůli vyhlášce platící ve středověku, kdy hospody musely dodržovat zavíračku, a majitelé přicházeli o kšeft, když nemohli prodávat pozdním návštěvníkům. Údajně obešli nařízení tak, že začali vyrábět wursty na prst silné, aby je mohli prosoukat klíčovou dírkou. Tolik legenda, takže wurstová norma je 6 až 8 centimetrů na délku, šíře 1,5 cm a váha 25 gramů.

Pověstí je více, všechny se točí kolem klíčové dírky. Pokud navštívite Norimberk, hledejte Historische Bratwurst Küche Zum gulden Stern, kde vás uvítá nápis Kdo nebyl tady, nebyl v Norimberku. Na trzích ale najdete i jiné wurstové lahůdky jak norimberské, tak třeba frankfurtské, v délce čtvrt a půl metru, vložené v rozkrojené bagetě. K tomu se nabízí kečup, hořčice nebo křen. Bez piva to samozřejmě není ono.

Dalšími vyhlášenými wursty jsou durynský, nebo vynikající berlínské currywursty. Ty už se ale spíš podobají tomu, na co jsme zvyklí v českých a moravských krajích jak velikostí, tak váhou. O chuti nemá cenu se bavit, pokud není základem maso, tak je pak jedno, co jíme.