Ejlat dobyl kdysi židovský král David. Ve 20. stol. si zde Angličané užívali svého mandátu a v roce 1949 byla vztyčena izraelská vlajka. Když o dvacet let později napadlo egyptského Násira blokovat vstup do Rudého moře, Izrael na oplátku obsadil celý Sinajský poloostrov a byla z toho šestidenní válka.  

V dnešním Ejlatu si člověk připadá světově. Uprostřed města je letiště, Rudé moře spojuje Izrael s celým světem a v dohledu jsou tři státy – Jordánsko, Egypt a Saudská Arábie. Vlastně i v dostřelu, jak dokazuje raketový útok z roku 2010, kdy teroristé netrefili Ejlat a odnesl to taxikář v Jordánsku.  

Za humny Ejlatu začíná Negevská poušt. Do jejího nitra se vydáváme podél hranice s Egyptem. Nevysoký hraniční plot je na egyptské straně dekorován strážní věží a na izraelské lemován moderní komunikací. Kam oko dohlédne, jen skalnatá poušť.  

Představa, že tato poušť zaujímá 70 procent z celkové plochy Izraele, je děsivá. Naštěstí v údolí, kde i řeky se dovedou rozvodnit, se daří zemědělství, solární elektrárny mají zelenou a prý i jaderný reaktor by se zde našel. Poušť má svou univerzitu, přistát se dá na dvou letištích a k dispozici je jedno vězení.  

Nás turisty vítá pevnost Avdat na bývalé velbloudí stezce mezi Gazou a Petrou, prosperující Kibuc Sde Boker s nedalekým památníkem prvního premiérem Ben Guriona a několik podivuhodných kaňonů kosmických rozměrů. Ten největší Ramon, dlouhý 40 km a široký 8 km, prý vyhloubil meteorit, který jen škrtnul o zemi a zase odletěl.     

Míjíme vojenské tahače s tanky, i když nepokoje v Egyptě budou až za týden... Dovídáme se, že vojenská služba je na tři roky povinná a pro beduíny dobrovolná.

U města Beerševa jsme blízko okupovaných palestinských území. Smutný povzdech izraelské průvodkyně, že nově budovaná infrastruktura spadne do klína Palestincům, vyjadřuje smířlivost s faktem, že dříve či později tak skutečně bude.

Videa

Korálové útesy: zde

Krmení žraloků: zde