Ne nadarmo se ostrovu říká Smaragd nebo Květ. Sever ostrova patří vyvoleným, tady si na Smaragdovém pobřeží našli místa pracháči z celého světa, byznysmeni, herci, zpěváci. Do jejich komunity vás ale nepustí, jezdí sem za klidem a soukromím.

Sardinie není na rozdíl od jiných středomořských ostrovů zahlcena turistickými zařízeními, výstavba probíhá podle přísných pravidel, i když se už prý také zmírnila. Proto tu hotely zapadly do krajiny, žádná výšková  monstra, staví se z přírodních materiálů, a pokud možno obklopeno zelení.

Hrdé a tvrdé Cagliari

Kdo se na Sardinii jednou podívá, bude chtít se znovu vrátit. Z jedné návštěvy si uděláte obrázek, ale chce ho to doplňovat. Hlavní město Cagliari je památkami nabité, ale než se dostanete k historii, projedete fádními předměstími. Zato zážitek z centra je neopakovatelný. Nejhezčí je město v noci.

Většina památek je soustředěna okolo bašty Saint Remy ve čtvrti Castello, nádherné vyhlídkové plošiny, z níž je vidět podstatná část starého města s přístavem. Vede sem i výtah z hlavní třídy via Roma, rozhodně lepší je vyšlápnout si pár desítek schodů a projít monumentální branou.

Castello je rozložené kolem románské katedrály, najdete tu mnoho muzeí. Velmi zajímavé jsou obranné věže s odkrytým schodištěm. Nejznámější je Sloní věž  a věž Sv. Pankráce, jsou to jedny z nejhezčích středomořských vojenských staveb. Ze spleti uliček starého města, kde vám nad hlavami vlaje prádlo, vpadnete do velmi příjemné atmosféry kaváren, kavárniček, barů. Posezení venku je velmi příjemné, v Cagliari to začíná ale žít po osmé večer. 

 Čisté moře, čisté pláže, horské túry, jeskyně

Čisté moře a nádherné pláže najdete na všech stranách ostrova. Třináctikilometrová písečná pláž Poetto u Cagliari je vyhlášená. Podobná bílá pláž je o asi třicet kilometrů dál na východ u města Villasimius. Západní pobřeží s vychvalovanými plážemi na Costa Verde, které leží pod sopečnými horami, občas postihne scirocco, horký vítr, který se nedá vydržet. Sardové mu říkají padavý, opravdu padá z nebe jak roztavený kov. Zažil jsem to, jednou to stačí.

Pokud budete mít čas, podívejte se i do vnitrozemí na pravěké památky, ale i pozůstatky římských chrámů, hrady, na plantáže artyčoku, do vinic. Právě vínu a podnebí se připisuje dlouhověkost Sardů. Žulová pohoří jsou vysoká, vyprahlá a divoká, se spoustou strmých stezek a rozsáhlým jeskynním systémem.

Pokuste se navštívit  hrad Marmilla, nebo historické centrum města Sassari, římské vykopávky v Noře, množství přírodních parků. Na několika místech volně žijí plameňáci.

Řada prehistorických památek jako věžovité nuragy stojí v divoké krajině, čímž se pocit starobylosti zintenzivňuje. Hromadná pohřebiště tombe dei giganti - hroby bohů - jsou jako z knih Dänikena. 

Sardové žijí svými převážně církevními svátky, karnevaly nebo procesí jsou nezapomenutelnou pestrobarevnou  podívanou.