To všechno, ale i mnohem víc, naprosto bezezbytku splňuje městečko Colmar, jehož historie sahá do 8. století. Nejstarší první písemnou zmínku o Colmaru lze totiž objevit v chartě syna Karla Velikého, krále Ludvíka I. Pobožného z roku 823. Název města má ovšem římský původ a znamená „holubník“, zřejmě od chovu holubů (nepořádek v Colmaru vidět opravdu není). 

Ať máte rádi historii nebo současnost, doporučuji první delší zastávku v nejkrásnější čtvrti Colmaru, nazvané La Petite Venise (Malé Benátky), v níž kdysi žili převážně koželuhové.

Pojmenování evokuje podobnost s italským městem a není to náhoda. Čtvrť je protkána vodními kanály, které brázdí loďky plné návštěvníků města. Ti nemohou zrak odtrhnout od pestré květinové výzdoby mnoha mostů a zábradlí, stejně jako od barevných hrázděných domů a malebných zákoutí, vytvářejících kolem kanálů napojených na řeku Ill, spojující Colmar s Rýnem, nezapomenutelnou atmosféru.    

Nejen v Malých Benátkách, ale ve všech částech Colmaru stojí za to ochutnat vynikající víno z alsaských vinic na svazích pohoří Vogézy, které vytváří hradbu západním větrům a dešťům a tím mimořádně vhodné klima pro vinařství. Zdejší odrůdy Pinot Gris, Riesling nebo Muscat nikdy nezklamou a prohlídka této historické perly Alsaska získá na ještě větší přitažlivosti.

Nepřehlédnutelnou dominantou města je Basiligue St. Martin pocházející z přelomu 13. a 14. století, zdobená několika nádherně barevnými okny. V jejím sousedství se tyčí dominikánský kostel, jenž opatruje jedinečný obraz z 16. století s názvem „Madona v růžovém loubí“, dílo colmarského umělce Martina Schongauera. Při troše štěstí zažijete „koncert“ zvonů trvající bezmála dvacet minut, který vám bude v uších znít i daleko za branami města. 

Vedle těchto povznášejících věcí působí na Place de la Cathédrale naprosto pitoreskně veřejné záchodky v těsné blízkosti katedrály – stačí jeden letmý pohled a automaticky se ocitnete ve Zvonokosech Gabriela Chevalliera…

Ale pojďme dál a obdivujme! Nejkrásnějším domem v Colmaru je Maison Pfister na rohu Rue Mercière a Rue des Marchands v samém centru města. Postavit si ho nechal v roce 1537 obchodník s klobouky Louis Scherrer, ale jméno nese po F. X. Pfisterovi, který ho vlastnil v letech 1840–1892. Je kombinací gotických a renesančních prvků, pískovce a dřeva, dřevěných balkonů, věžiček, reliéfů evangelistů, císařů i papežů a ukazuje vkus buržoazie 16. století.

Neméně okouzlující je také bývalý strážní dům Corps de Garde s renesančním balkonem, či dům s názvem Maison des Têtes s vyřezávanými arkýřovými okny. Z 15. století pochází stará celnice Ancienne Dohane.

Vedle toho je možné navštívit Musée d'Unterlinden v bývalém dominikánském klášteru z 13. století a další muzea, hudební nebo filmový festival i mnoho dalšího. Zkrátka vybere si zde každý.

A až budete plni zážitků Colmar opouštět, možná i vám z jednoho kruhového objezdu na periferii „zamává“ kopie Sochy Svobody, díla zřejmě nejslavnějšího rodáka Colmaru, sochaře a architekta Frederica Augusta Bartholdiho, které francouzská vláda darovala Spojeným státům.