Ukryli zde Němci na konci války nějaké poklady? Hledači věří, že ano, dokonce mluví o jantarovém skvostu ukradeném v Rusku.

Pod centrem je město jako ementál

Měkký pískovec, na němž město Jirkov stojí, dal v 16. století vzniknout místnímu podzemí. Je neuvěřitelné, jakého labyrintu dokázali Jirkovští pod svými domy dosáhnout.

Je jedním z nejrozsáhlejších u nás, v městské kronice je zapsáno jako Dlouhý sklep. Měřil asi 1160 metrů, současná trasa je 850 metrů. Sklepy sloužily jako ochrana majetku před požárem, která město dost často sužoval, ovšem až na jednu výjimku tu kromě vchodu a východu nenajdete žádný vstup, kterým by se dalo pod zem z domu sejít. 

I tak je to přenáramná atrakce, v jednom místě dokonce rostou hříbky ze stropu hlavičkami dolů, bohužel v době návštěvy pouze jeden exemplář vzdáleně připomínal to, za čím se ženeme do lesa.

Pivovarské úložiště

Sklepy především sloužily pivovaru, je tu stálá teplota asi 10 stupňů, takže zboží se tu dobře dařilo. O pivovarnictví informuje i malá výstavka černobílých fotografií, umístěných na stěnách.

Kvalitu mělo jirkovské asi dobrou, údajně si odtud nechával dodávat pro svůj pivní břuch i císař Rudolf II. V roce 1901 si pivovar zbudoval sklepy vlastní.

Úkryt před bombami

Za druhé světové války tu byli váleční zajatci, uvidíte tu nápisy v několika jazycích: Italové, Rusové, Němci, Češi a Francouzi. Zpevňovali sklepení, sloužící jako protiletecký kryt.

Na nedaleké Záluží a Most útočila hlavně koncem války spojenecká letadla, Němci tu v závětří protektorátu vyráběli syntetický benzín. Při ústupu zavalili jednu z chodeb, okamžitě se vyrojily pověsti, že by tam mohlo být cosi cenného ukryto.

Jantarová komnata, o níž se vyprávějí legendy, byla také ve hře, spíše mohlo jít o nějaké dokumenty, nebo zbraně a munici, pro případ, že se karta obrátí, jak se někteří z nacistů domnívali. Každopádně do závalu se nedá, narušila by se statika. Jirkov by mohl jít předčasně pod povrch, ani by nemusela zasahovat uhelná lobby. Stejně se část zavalila, ale až nedávno, při výstavbě obchodního centra.

Po válce se staly sklepy rejdiště všech možných existencí, scházela se tu mládež ze širokého okolí, nápisy a čmáranice jsou toho dokladem. Podzemí chátralo, stalo se i odpadištěm, pak se uvažovalo o jeho zasypání elektrárenským popílkem.  

Nakonec si parta nadšenců z Jirkova řekla, že stojí za to veškerý humus vyvézt, a sklepy zpřístupnit návštěvníkům.

Kamencová prosperita

Jirkov sice „stojí“ na sklepech, daleko podstatnější byla těžba kamencové břidlice, nedaleko Dlouhého sklepa se začalo těžit v dole Svatý Krištof, byli to převážně Sasové, kdo zde kutali.

Povolal je šlechtic Kryštof z Karlovic (1507 – 1578). Měl tituly kurfiřta a císařského rady a dědičného rytíře Svaté říše římské a, což je v případě podzemí důležité, titul horního (důlního) hejtmana z Jáchymova. Založil papírnu, železářskou výrobu a jiné.