Tátovi královi se hrozit nevyplácí

Václav I. nechal postavit v Čechách nevídanou soustavu vysokých věží hradbami provázanou, pevnost mohutnou a nedobytnou, jakou se vyznačovaly hrady v daleké Francii.

Neměl to pan král lehké, šlechta mu stále odporničila, pyšníkem domácím se ukázal i nezletilý Přemysl Otakar, jenže toho ponoukali proti tatíkovi právě páni. Pozval je roku 1249  na Týřov, někdy psaný také Angerbach, a Otakárka zajal, chvíli ho tu držel a nakonec ho poslal přemýšlet na Přimdu. Václav po zajetí uspořádal hostinu, zajatci dostali syrové ryby, ostatní pernatou, srstnatou, k pití medovinu.

Ruina je dobře patrná v zimě a na jaře, listy stromů nezakrývají výhled na kdysi mocný, ale asi nedokončený hrad. Původně to byl hrad odpočinkový po lovech, podobně jako Nižbor, Zbečno nebo Křivoklát.

Přemysl Týřov neměl rád vůbec, po otcově smrti dlel na nedalekém Křivoklátě, Lucemburk Jan se oň také pramálo staral, zastavil ho Vilému Zajíci z Valedka, ten tu věznil v letech 1315 - 1316 Jindřicha z Lipé.

Husité odtáhli s nepořízenou

Z hradu stojí jen torzo paláce a kruhové věže, ostroh poskytuje nádherný výhled na Berounku a lesy a vsi v okolí. Možná pár tisů rostoucích nad řekou pamatuje pány ve zbroji a psí láje. Jako podmínečně zcizitelný uvádí hrad v zákoníku Majestas Carolina král Karel IV.

Opevnění zachránilo Týřov před husity, útočit do kopce proti skrytým obráncům byla sebevražda, pevnost se táhla až k potoku.

Jen pro pozitivy

Na kopci mezi ruinami je prý místo plné energie, ale jen pro pozitivně laděné. Pokud máte nějaké neshody s tělem i duší, raději vari od týřovského prahu, mohlo by se vám přišpatnit.

Tucet panen ve studni

Posledními důležitými majiteli byli Týřovští z Ensidle, příbuzní královského sekretáře Jiříka z Poděbrad Jošta. Hrad se z královského stává rodovým majetkem. Týřovským patří doly na rtuť u Hudlic (Hory Svaté), ale na financování rozsáhlého hradu, který ještě více opevnili, už to nestačí. A to jim panovník dovolil otevřít i důl na rumělku. 

Veškeré významné události se odehrávaly na okolních hradech - Točníku, Křivoklátě, Karlštejně. I nedaleký Krašov měl větší význam, hlavně v husitských válkách.

Roku 1557 se Týřov již uvádí jako pustý, panství kupuje Jan starší z Lobkovic, o hrad ale nemá zájem. Rudolf II. lokaci nakonec připojuje ke křivoklátskému panství. Když panství roku 1658 kupují Valdštejnové, získavají naskládaný stavební materiál na vysoké skále.

Jdou krajem řeči o tom, že tu je ukryt nevídaný poklad, opravdu ho ale nikdo neviděl, v hradní studni ho hlídá dvanáct v ryby zakletých panen. Hledačům to tu ale nesvědčí. Najdete tu ovšem třeba trilobity.

O to víc to tu prospívá výrům, poštolkám, na svazích při výstupu narazíte na podběl, plicník, jaterník, v letě je možné zahlédnout v Týřovickém potoce vranku i raka, v Berounce vydru, na polích čápy.

Cesta ze Skryjí vede svahem, nedoporučuje se za mokra a lidem se závratí.