Stará Huť leží v těsném sousedství Dobříše. Na jejím okraji v areálu, kde se do 19. století zpracovávala železná ruda, stojí u Sychrovského potoka empírová vila, bývalá administrativní budova železárny.

Letním bytem Karla Čapka a jeho ženy se stala díky jistému Palivcovi - ne však onomu hostinskému ze Švejka, ale Václavovi, bratru básníka Josefa Palivce, která byl i Čapkovým švagrem. V roce 1935 ji poskytl uměleckému páru jako svatební dar k doživotnímu užívání.

Podkrovní pokoje, určené hostům, pamatují návštěvy herců té doby, jako byli například Hugo Haas, Adina Mandlová, Jiřina Šejbalová, Eduard Kohout a další, mezi nejčastěji zde pobývající přátele patřil novinář Ferdinand Peroutka. Ten měl na Strži svůj pokojík - v současné době expozice věnovaná Peroutkovi a Scheinpflugové je v rekonstrukci, otevřena bude letos zjara. Jako Atlantida, Eldorádo či perpetuum mobile stále neobjevený Peroutkův článek, údajně velebící Hitlera, zde však asi nenajdete. Prostory, věnované Čapkovi, včetně jeho pracovny, jsou plně k dispozici, stejně jako zahrada.

Nehledejte zde užitku sloužící zahrádku, evokující Zahradníkův rok, projdete zde malebná zákoutí kolem potoka, kde průhledy mezi stromy je vidět vilu z jiných úhlů, než obvyklých od vstupního průčelí.

Pomníček Dášeňky v zahradě svádí k myšlence, že loužičky tvořící psík je zde i pochován, však skutkem jest, že toliko k připomenutí onoho spisovatelova oblíbeného zviřátka na jeho připomínku zde byl umístěn až novodobě v roce 2003 a psům močí jej značiti není zapovězeno. Čtyřnozí souputníci samozvaného pána tvorstva zde mají i svůj den - obvyklý květnový termín Dne pejsků bude upřesněn na webu památníku, kde jsou k dohledání fotografie i z jiných akcí. 

Přesnou otevírací dobu podle ročního období a jemu náležejících měsíců najdete ZDE. Parkovat se dá nedaleko před příjezdem na hráz rybníka, Stará Huť leží i na trase ocelového oře, jak říkali i jím do rezervací zahnaní původní obyvatelé Ameriky železnici, vede tudy turistická trasa i naučná stezka - zvaná jak jinak, než po spisovateli, který zemřel zklamán pomnichovským vývojem a uštván přisluhovači fašismu.

Dobový text k příčinám jeho skonu glosuje:

Karel Čapek, praví lékaři, zemřel na chřipku. Tomu nevěřím. Karel Čapek zemřel, protože jeho srdce neuneslo temnoty roku 1938. Zemřel nešťastnou láskou ke své vlasti, k myšlenkovému světu svého učitele Masaryka, k ideji humanistické Evropy. Kapituloval před několika bacily, protože už život tolik nemiloval jako dříve. Ovšem, lékaři nelhali a v Čapkových občanských listinách bude asi právem vyplněna rubrika „příčina smrti“ slovem zápal plic... Že zemřel na zápal plic, je pointa, která by mohla být z některé Čapkovy povídky. V této povídce by však byl Karel Čapek svým smutným a trochu skeptickým humorem dokazoval, že muž, který ulehne do postele, aby zemřel na rýmu, je ve skutečnosti už před tím mrtev. (Schlam W.: Proč umřel Karel Čapek, Přítomnost, roč. XVI, č. 4, 25. 1. 1939)

Strž jsem často míjel za časů mého dětství, kdy cestou kolem do lesů k stanovišti U modřínu legendární Pedro, vůdce naší ilegální skautské organizace, v souvislosti s Čapkem nás seznamoval s režimem zkreslovanou osobností prvního prezidenta TGM.