Hospoda Tornádo, různě vyspravovaná, ale pořád chatařsko-vandrácky svá. Tady jsme si dávali první pivo, pak přívozem na druhou stranu, pryč z Lipenců, většinou se končilo právě v Jedličkových lázních, zvaných Jedličkárna. Kytary, bendža, večer nohejbal, buřty. To bylo pupendo na tělo i na duši, ani jsem nevnímal, jak je jedna z prvních trampských osad, Tornádo u Pumpahomy nahlučená na sebe, jaký je to hobitín. Po téměř čtyřiceti letech vyplouvají vzpomínky, je to jako návrat do jiného světa.

Je dobré, že si to tu režisér Jan Hřebejk vybral pro legendární Pupendo, hlášky z filmu už si žijí vlastním životem, jak to u dobrých filmů bývá. Pupendovská doba byla divná, v mnohém svázaná, v mnohém daleko volnější. Chatová kolonie, kde prkno sousedovo se snoubilo s prknem vaším, je toho nehynoucím důkazem. 

Místo si vybrali k natáčení i filmaři v seriálu Přístav, z hospody Tornádo se stal Přístav. Když jsem vlezl dovnitř, umožnil mi sice pravoslavně přízvučný muž nahlédnout do míst, kde se tak dobře pilo, ale s podotkem, že to tu hned zase zavírá. Nějak mi jeho výslovnost nekorespondovala se vzpomínkami, ale časy se mění.

Nevídaný skanzen

Ke Kazínu se dostanete v sezóně lodí, třeba vyhlídkovou, jež brázdí Berounku, nebo od černošického nádraží přes lávku po břehu řeky. Čurbes, jaký potkáte v pobřežních křovinách, je téměř orientální.

Co je ale na cestě nádherné, jsou chatky, tolik lidové architektury neuvidíte v žádném skanzenu. To černošická strana je už jiné kafe, občas se taky najde nějaká boudička, ale příbytky jsou už mnohem usedlejší.

Autobusová kolonie

Kazín vznikl ve 20. letech minulého století, prvotními obydlími byly vysloužilé autobusy Praga 1930. V roce 1933 dostali otec a syn Majerovi od Zemského úřadu povolení zřídit pod Hrádkem říční a pískové lázně. Až půjdete z Černošic, minete chatku se zašlým nápisem Sluneční lázně, vypadá jako kulisa z rumunského carského filmu.

K autobusové osadě: odstranil se motor, místo něj vznikla veranda. Pobyty si tu pronajímaly na sezóny dopředu chudší rodiny. V té době tu býval klid, do Prahy bylo poměrně daleko, tatínkové jezdili do práce, maminy si hrály s ratolestmi u vody.

Tři sestry ve skle

Než se dostanete na Kazín, minete hospodu U Kubíčků. Točí zde výborné pivo Tři sestry, je škoda nezajít na žejdlík, a třeba i tvrdou. Na rozcestí narazíte na chatku, na níž jsou řetězy připevněny brusle, v nichž zaručeně jezdil na zamrzlé Berounce roce 1977 pod dohledem tatínka Jarda Jágr.

Být pravé, tak už je někdo ukradl i s boudou a kusem řeky.

Podle Kazi

Je to zajímavý kout země české, domov náš, ten shluk pod Kazínem. Dostal název podle bájné Krokovy dcery Kazi. Měla tu mít hrad. Neměla. Ale zbytky dávného hradiště se našly.

Nápis na skále Kazín prý namaloval hostinský v roce 1868 kvůli tržbě. V létě to tu žije nefalšovaným osadním životem. Na osady u Staré řeky vzpomíná Bob Hurikán v Dějinách trampingu.