Svá prvotní umělecká studia zakončil mladý Karpeles v bavorském Mníšku pod Alpou v roce 1905, kdy tamtéž poprvé vystavoval. O rok později si celá rodina Karpelesových zkrátila jméno na Kars.

Další rok odcestoval mladý Kars do metropole nad Seinou, kde se záhy stal členem známé umělecké skupiny École de Paris, která se vytvořila kolem dnes světoznámého Pabla Picassa.

Velkou čáru přes rozpočet udělala Karsovi první světová válka, která ho v rakousko-uherském důstojnickém stejnokroji zavála až na ruská bojiště. Vrátil se naštěstí nezraněn a znovu se rychle zapojil do evropského uměleckého života.

V jeho malířském projevu se snoubí kubismus, expresionismus a fauvismus, ve druhé dekádě začal tvořit v duchu neoklacisismu. Když se nadějnému malíři zastesklo v Paříži po rodné hroudě, nasedl na vlak směr Praha, kde měl jak své přátele, tak hlavně ateliér, ve kterém vždy pobyl nějaký ten týden a ještě si udělal čas na návštěvu jak svých rodičů, tak synagogy v Kralupech.

Ve třetí dekádě minulého století vystavoval svá díla v řadě evropských zemí, jakož i v tehdy velmi exotickém Japonsku. V Praze měl nejprve jen dvě menší výstavy, až na počátku roku 1937 zaplnil svými díly výstavní síň Mánes, kterou tehdy poctil svou návštěvou i prezident Beneš.

Tou dobou však už začalo být Židům úzko, a to nejen v Německu. Po vypuknutí druhé světové války Kars vyměnil Paříž za Lyon, aby záhy kvapně odcestoval ke své sestře Else do neutrálního Švýcarska. Tato alpská země byla tehdy Noemovou archou pro Židy doslova z celé Evropy. Zde se mnozí z nich dozvídali jak o nacistických zvěrstvech po celé Evropě, tak o mnohdy velmi tragických osudech svých souvěrců, blízkých přátel i vlastních, mnohdy celých, rozvětvených rodin.

Jiří Kars byl od dětsví velmi citlivým člověkem a otřesné konce jeho židovských přátel a kamarádů jím mnohokrát značně otřásly. Bohužel, v čase, kdy Paříží už pochodovala vítězná vojska spojenců, ukončil Jiří Kars dobrovolně svůj život skokem z pátého patra ženevského hotelu. Jeho ostatky byly v červnu 1949 uloženy na Novém židovském hřbitově na Vinohradech.

Karsova manželka Nora do puntíku splnila přání svého muže a odkázala jeho rodnému městu zachráněné obrazy a skicy původně z pražského ateliéru. Jen obrazů bylo těsně před válkou na tři sta, po osvobození se jich podařilo velmi pracně dohledat jen padesá tčtyři. Mnohé z nich uvidíte právě na výstavě v Městském muzeu v Kralupech.