Zámky, statky, kostely, kláštery. Ve vyrabovaných objektech se usídlily povětšinou nekulturní instituce, byly přeměněny na byty, domovy pro přestárlé, internáty, skladiště, JZD. Některé ale mizí i po roce 1989.

Několik desítek objektů bylo na chlubení, ale i ty postupně chátraly. Podobný osud potkal i půvabný zámeček Radim postavený ve stylu saské renesance. Stavba vznikla na místě původní gotické tvrze, část byla nově zbudována. Saská neboli severská renesance je v centru Čech ojedinělá, známá je především z Děčínska, Benešova nad Ploučnicí nebo Libouchce.

Bílá stavba s věží stojí uprostřed parku, pyšnícího se řadou vzácných dřevin. Prohlídka objektu probíhá s výtečnou průvodkyní celoročně, navštívíte ale jen část místností, ono to stačí, je tu zima přenáramná. Do vykradeného zámku postupně přibývá mobiliář, který shromáždil poslední majitel, Antonín Dotlačil, po celé Evropě.

Nyní Radim odkoupil pan Opatrný, jenž hodlá ze sídla zřídit něco na způsob obytného muzea. Při prohlídce narazíte na řadu exponátů, od zbraní až po kuchyňské nádobí, s výborným výkladem. Důvod, proč Radim navštívit a nechat se poučit o historii.

Hraběnka měla štěstí

Po založení Radimi Karlem Zárubou z Hustířan se tu vystřídala řada rodů, mj. Šternberkové, Albrecht z Valdštejna. Vlastnil ho také jeden z prvních vydavatelů novin v Čechách, nově povýšený rytíř, bývalý poštmistr J. F. Brahier.

Po něm připadl jako dědictví Šlikům, ti ho přivedli do dražby, nakonec si ho zvolila za sídlo hraběnka Augusta Kinská. Koupila ho roku 1750, o sedm let později se odehrála u nedalekého Kolína bitva, vojska rekvírovala, co se dalo. Za své vzal málem zámek při selských bouřích roku 1757, hraběnce se podařilo vzbouřence uklidnit, jejich hněv padl na hajného.

Když hraběnka zemřela, přešlo panství na Liechtensteiny, kteří měli  v kraji rozsáhlé majetky. Z Radimi udělali úřednické sídlo, tak je zařízena i vstupní expozice. Lichtensteinové spravovali majetek 140 let, poté byli roku 1923 v rámci pozemkové reformy vyvlastněni.

Ze šlechty na statkáře

Šlechta přišla o majetky, nastoupili velkostatkáři. Radim zakoupili Bukovští a starali se o panství velmi dobře. Bukovští skončili v roce 1950, renesanční perla posloužila jako sídlo národního výboru a byty.

Dědicům Bukovských byl majetek vrácen v restituci, zámek prodali  již zmíněným Dotlačilovým. Radim měla na Antonína Dotlačila a jeho manželku Vladimíru štěstí, objekt ve špatném stavu začali rekonstruovat a renesančně zabydlovat. Veřejnosti se otevřel v roce 2008.

Unikátní stropy

Radim má naprosto unikátní malované stropy, zachovaly se díky požárním předpisům Marie Terezie. Císařovna nakázala všechny dřevěné stropy a obložení zakrýt, aby se zamezilo požárům. Malby objevili Lichtensteinové.

Parádní je cesta podle řeky Výrovky k opevněnému kostelu ve Vrbčanech, prý tu mají praporec svatého Vojtěcha, nošený před českým vojskem.

Další informace