Karel vášnivě sbíral relikvie a ostatky, usiloval o zvolení římským císařem, což znamenalo postarat se o římské korunovační klenoty. Hrad stavěli od 1348 do 1355, insignie říše získal dva roky později.

Poslední byla postavena kaple svatého Kříže v hlavní věži. Sloužila k uchování klenotů, Karel IV. sem vstupoval z úcty bos. Je zpodobněním biblického hradu svatého grálu. Ženy sem nesměly, kapli zdobí kromě polodrahokamů a zlata 129 obrazů Mistra Theodorika. 

Klenoty sem převezli začátkem 14. století, zůstaly zde do roku 1619. Švédové hrad dobyli 1648. Od 16. století chátral, až v 19. století začal architekt Josef Mocker s puristickou přestavbou, peníze poskytl král František I.

Sadistická Kateřina

Za svatý nepovažovala hrad žena purkrabího Jana Bechyně z Lažan Kateřina z Komárova. Sňatkem se starším mužem si polepšila, ale manžel se jí příliš nevěnoval. Energická žena byla velmi agresivní, sadistická a své nálady si vybíjela na poddaných.

Bechyně ke všemu měl spory s Hájkem z Libočan, proboštem karlštejnské kapituly, pozdějším autorem známé kroniky. K němu se doneslo svědectví o řádění Kateřiny, nejprve ústně, posléze sám byl svědkem nářku mučených a také v příkopu uviděl mrtvé tělo.

Hájek se s tím obrátil na Bechyněho, který ale většinu času dlel na dvoře císaře Ferdinanda I.  Se zlou se ale potázal. Hájka dokonce pohnal pro pomluvu před soud do Prahy: začal v prosinci 1533, svědci nejprve vypovídali, že Kateřina je paní vlídná a hodná, báli se trestu, oprávněně.

Až vše zlomila výpověď pražského kožešníka, který se Kateřiny obávat nemusel. Prokop Papež, z Nového Města pražského, vypověděl: „Toho jsem si vědom, že paní Kateřina z Komárova zabila mú sestru Kateřinu Právovic. Když ji zabíjela, pověsila ji přes bidlo a moždíř k hlavě přivázala.

Pak už se obvinění jen sypala. Kateřina má svědecky doloženo 14 zabití, 12 žen a 2 muže, podle dalších údajů měla vraždit třicetkrát. Většinou se jednalo o mladé dívky. Mučila je bitím, rozdírala kůži železnými hrábly, řezala kůži za živa. Měla se koupat v jejich krvi, kvůli omlazení kůže, z toho samého byla později obviněna i Alžběta Báthoryová, známá hradní paní z Čachtic.

Odsouzena do hladomorny

Sudí Vojtěch z Pernštejna vynesl nad Kateřinou v lednu 1534 rozsudek – trest smrti v hladomorně Pražského hradu. Tou dobou se chovala Kateřina nepříčetně, zřejmě trpěla duševní poruchou. Zemřela v březnu téhož roku. Kde je pochována se neví. Dva dny po ní skonal i Vojtěch z Pernštejna, měla ho stihnout hraběnčina kletba.

Bechyně Hájkovi nikdy neodpustil, nařkl ho z krádeže ostatků. Hájka dovezli k soudu do Prahy přivázaného pod koňským břichem. Z Karlštejna po soudu přešel na Vyšehrad, pak na Tetín a do Boleslavi, kde se zastal služky, obviněné z čarodějnictví. Nakonec se vzdal úřadu a zemřel téměř zapomenut.

I to je historie obdivovaného Karlštejna, klenotnice Otce vlasti.