Článek
Trenérská dvojice Vlastimil Petržela, Vladimír Borovička, obránci Martin Horák, Pavel Mareš, záložník Radek Šírl, útočník Lukáš Hartig a v neposlední řadě slovenský gólman Kamil Čontofalský. Tihle všichni teď kopou za modrobílé barvy Zenitu, ale není to tak dávno, co společně působili v Bohemians.
Trenéři mluví jen rusky
Petržela s Borovičkou vedou trénink výhradně v ruštině a dokonce v ní komunikují i mezi sebou. I jejich krajané v řadách hráčů se snaží a když už někdy z hloučku vyletí nějaké to jadrné české slovo, ani nevíte, jestli to neřekl Rus. "Nadávky jsme je naučili, to jim jde," usmívá se Šírl. Dobrá nálada se i při tréninku šíří na všechny strany. Rusové si oblíbili hlavně v Čechách zažité stříhání. O cokoliv. Všichni stojí v hloučku a řehtají se při tom na celé kolo. Vyhraješ, prohraješ, to není rozhodující.
"Když jsem v Zenitu vedl první trénink, ti kluci se jen mračili, měli svěšené hlavy a skoro ani nepromluvili. Slovo jako parta vůbec neznali," prozrazuje Petržela, na čem museli hned zezačátku zapracovat. "Dřív to tady prý bylo jen staří, mladí, skupinu jen sami pro sebe měli Jugoši. Trenér řekl, že takhle ne," doplňuje Šírl.
Nejlepší je Horák
Když se začnete hráčů vyptávat na ruštinu, bez váhání odpoví: "Nejlepší je Hory (Horák), nejhorší Radek Šírl. Je takový samorost a čeká, že to přijde časem," vzácně se shodují. "Oni přehánějí," brzdí chvalozpěvy Horák. Šírl naopak nic nezapírá. "Už sice vím, co po mně trenér chce, ale že bych se někde vykecával, to zrovna ne..."
Na rozdíl od levonohého ofenzívního záložníka Šírla, který je ze všech nejmladší, totiž ostatní ještě ve škole stihli alespoň chvilku povinnou ruštinu. "Já jsem se ještě učit ani nezačal," přiznává Hartig, který přestoupil do Petrohradu jako poslední ze všech. "Ve škole jsem to měl jen rok a moc toho v hlavě nezůstalo. Snad jen ta azbuka. Se vším mi pomáhá Pavel." Vedle sedící Mareš, v Nymburce Hartigův spolubydlící, však dodává: "Myslím, že toho umí docela dost. Dokáže i přečíst a brzy se do toho dostane."
Bydlí podle znalostí jazyka
Mareš se ve škole učil rusky čtyři roky a teď jako když to najde. "Jde to rychleji, už se celkem v pohodě domluvím." Horák sice také patří mezi mladší, ale když se dozvěděl, že půjde do Ruska, hned si ještě v Čechách najal učitelku. "Člověk se učí pořád, ale teď už mi třeba nedělá problém rozumět rusky namluveným filmům," prozrazuje.
Z Bohemky je jich v Zenitu teď pět a i při rozdělování na pokoje během soustředění rozhodla ruština. Mareš dělá "učitele" Hartigovi, Čontofalský sdílí pokoj se Šírlem a Horák vyfasoval Rusa. Kapitána týmu Aljošu Ugonina. "Nevadí mi to, aspoň mě to nutí pořád mluvit rusky."
Rozumí kustodovi
Slovenský brankář Čontofalský si vedle českých spoluhráčů nejvíc popovídá s kustodem Popovičem, který je původem Ukrajinec. "Máme k sobě blíž, jsme přeci sousedi," usmívá se. "Některá slova jsou dost podobná, rozumím mu hodně. Jinak v ruštině základy mám, ale na delší komunikaci to ještě není. Potřebuju tak měsíc, dva, abych se rozmluvil."
Češi z Petrohradu jsou teď pořád na cestách. Trojice Horák, Mareš a Šírl už od začátku ledna. Čontofalský a Hartig přišli později. Turecko, Kypr, Španělsko, teď Nymburk. V Rusku byli jen pár dní. "Já byl s týmem až na soustředění ve Španělsku, tři měsíce bych asi neskousnul," říká Hartig. "Je to delší než česká zimní příprava, sklouzne to do stereotypu. Pořád se trénuje, pořád ti samí lidé. Ale na druhou stranu se vytvořila dobrá parta a díky tomu se to dá zvládnout," přidává Mareš.
Našel si přítelkyni
"Hrozně mi pomohla dovolená mezi pobytem ve Španělsku a v Nymburce. Potřeboval jsem se trochu srovnat," tvrdí Šírl, který nezahálel a během těch několika dní si stihl najít novou přítelkyni. "Ona je z Rudné u Prahy jako já. Známe se už dlouho, byli jsme kamarádi a teď ten vztah trochu povýšil," prozrazuje.
Hráči Zenitu si včera byli prohlédnout Prahu a Češi se ochotně vžili do rolí průvodců. Žádné velké chození po památkách se ale nekonalo. "Chtěli spíš jít po obchodech, podívat se třeba na kopačky a koupit nějaké dárky," přiblížil Horák.
