Projekt, o který se zasazuje starosta Plas Miloslav Hurt (ODS), ředitelka muzea v Mariánské Týnici Irena Bukačová i památkáři, se pomalu rozjíždí. „Začínáme bojovat,“ řekl Právu Hurt. A jaké jsou šance? „To se neodvážím odhadnout,“ sdělila Ludmila Drncová, ředitelka plzeňské pobočky Národního památkového ústavu. „Osobně si ale myslím, že cisterciácké dvory i celá tamní krajina protkaná systémem barokních cest, soch a křížků do seznamu UNESCO patří. Je to opravdu světový unikát,“ dodala Drncová. Hurt souhlasí: „Bude to velice obtížné, ale máme na to.“

Dlouhá cesta

Zda bude zahájená mise opravdu úspěšná, bude však podle Drncové jasné až tak za deset let. Bukačová potvrdila: „Z administrativního hlediska jde o velice složitý proces.“

Ještě před podáním příslušného návrhu bude nutné jednotlivé dvory náležitě zdokumentovat, zaměřit a provést potřebné průzkumy – stavební, historické i archeologické. „Něco se podaří ještě letos, práce budou pokračovat i v následujících letech. Některé věci už jsou hotové, třeba máme velmi dobře podchycenou barokní historii jednotlivých objektů,“ podotkla Bukačová, podle níž by bylo dobré jeden z dvorů vzorově zrestaurovat. „A jako první stupínek s ním uspět v soutěži Europa Nostra (prestižní památkářský „Oskar“ udělovaný za příkladný přístup k památkám – pozn. red.),“ uvedla Bukačová.

Santiniho dědictví

V poměrně dobrém stavu je osm z celkem jedenácti dvorů. „Některé ještě slouží svému hospodářskému účelu,“ připomněla Bukačová. „Ve velmi dobrém stavu je třeba dvůr Kalec, naopak špatně jsou na tom Lomany či Olšany,“ doplnila.   

Cisterciáci v Plasích působili od poloviny dvanáctého století, první zemědělské dvory založili krátce poté. Stavby připomínající malé zámečky či tvrze mají barokní háv, některé nezapřou rukopis známého architekta Santiniho.