První, co ve městě upoutá, je množství soch rozličných světců. Jako by zde měli zázrakodějci a pravé víry brusy sjezd. Nejvíce jich najdete na galerii před zámkem, který se na náměstí jeví poněkud utopen vyvýšeným prostranstvím, dělícím prostor na měšťanské domy a panské sídlo.

Ferdinand Rudolf nebyl troškař

Do konce 15. století o vladycích z Bukové nebylo moc slechu, natož vidu. Ani když získali Lažany, nevedlo se jim o nic lépe. Bezvýznamnými zemany byli až do třicetileté války, Ferdinand Rudolf Lažanský naštval vedení českých stavů, že se ho rozhodli na věky věků vyhnat ze země.

Rozhodnutí direktoria zpěnilo krev Ferdinandovi, tak si řekl, když ne s Čechy, tedy proti nim, a přidal se na císařskou stranu. U vítěze se pak dostal ke značné kořisti, jako obrlajtnant měl k dispozici bandu žoldáků a podle přísloví Voják se stará, voják má, drancoval, co se dalo. Mikuláš Dačický z Heslova o tom učinil zápis: Pan Ferdinand Lažanský, jakožto i Beneda Albrecht, darmochlebové a nenasytní dráči, jenž tu toliko hodovali a pangetovali za to, což tu tak na kom vyšacovati mohli…" Zkrátka kradli.

Tak přišli Lažanští se stříbrnou loukotí na purpurovém erbu, jíž se říká korbel, ke svému bohatství. Potomci již byli mírumilovní a umění mecenáši, výsledkem čehož je právě manětínský zámek. Ze stavu panského byli povýšeni mezi hrabata, a to už si nikdo o majetková přiznání starosti nedělal.

Velkolepé interiéry

Manětín je spjat především s Karlem Maxmiliánem a jeho ženou Marií Gabrielou, jejichž pokoje navštívíte.

Monumentální je vstup do zámku po schodišti zdobeném alegoriemi čtyř živlů, pokochat se můžete rodinnou galerií, ale dlouho vám portréty v hlavě neutkví, to je úděl všech památkových objektů, pokud tam nevisí Marie Terezie nebo Sissi, kterou můžeme potkat na kdejakém zámku, aniž s ním měla cokoli do činění.

Střelné zbraně zdobí lovecký salón, velkolepá je knihovna s asi pěti tisíci svazky, v současné době již nezáživnými, vzácnými vazbami a rytinami. Jak Lažanští žili a jak se módili, uvidíte v průběhu prohlídky. Zajímavé jsou rozsáhlé fresky a malby. Zámek je s nedalekým kostelem sv. Jana Křtitele spojen chodbou, aby panstvo případně nenavlhlo.

Na místě zámku stávala švamberská tvrz, než přišli Lažanští, přestavěli ji páni z Hrobčic na zámek, poté se jen rozšiřoval a zdokonaloval. Třicetiletá válka se tu také podepsala. 

Největší stavební úpravy přišly po roce 1712, kdy Manětín téměř zničil požár a panství se pomalu vzpamatovávalo. Přišel rok 1945, Lažanští, štědří mecenáši umění a dobří hospodáři svého majetku, museli sbalit kufry. Nastěhovali se sem pracovníci ředitelství lesního závodu, zámek se rozparceloval na byty, prostý lid šel osídlit šlechtická hnízda.

V roce 1988 se do zámku nastěhovalo městské muzeum, od roku 2002 je v péči plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu.

K zámku patří rozsáhlý francouzský park.