Návštěvník se tak může těšit na prohlídku s odborným výkladem u modelu města, který přibližuje jeho podobu ve 14. století a to přímo v nitru barokní radnice, která je spolu s Mariánským sloupem, sochou sv. Jana Nepomuckého a kašnami se sochami sv. Jiří a sv. Michaela zapsána na seznam národních kulturních památek. Poté následuje vlastní výstup na hradební ochoz. Zde mnohé návštěvníky jistě překvapí úctyhodná šíře hradební zdi 2,5 metru a výška okolo 8 metrů.

Hradební okruh ve Václavské ulici je jediný, ze kterého si v dnešní době můžeme prohlédnout tzv. parkánovou zeď, jenž dosahovala místy do výšky až 4 metry a ohraničovala prostor parkánu, širokého místy i 17 metrů. Parkánová zeď vyrůstala nad vodním příkopem, který kdysi obklopoval celé město. Dále je z hradeb výhled na věž kostel sv. Jakuba, se světničkou pro pověžného, kde se roku 1890 narodil světoznámý hudební skladatel Bohuslav Martinů.

Během prohlídky se návštěvníci dozvědí mnoho zajímavých informací o tom, jaký byl život nejen na hradbách. O útrapách ale i radostných chvílích, které město provázely od jeho založení roku 1265 králem Přemyslem Otakarem II.

Z historie:

Polička byla založena v roce 1265 na příkaz krále Přemysla Otakara II. Jakož to královské věnné město, bylo chráněno dřevěným opevnění, které bylo v polovině 14. století nahrazeno pevnou kamennou hradbou, jež se skládala z hlavní hradby zesílené věžemi, z parkánu, parkánové zdi, vodního příkopu a valu.

Opevnění často stačilo odradit nepřátele již jen tím, že existovalo. Poličské hradby se však několikrát osvědčily i v bojích. Za husitských válek zprvu Polička jako královské město hájila královské zájmy, avšak při tažení Pražanů, vedených Janem Žižkou, do východních Čech se však město přidalo na stranu husitů. Již na podzim roku 1421 Poličku, patrně zradou, dobylo vojsko krále Zikmunda. Opevnění několikrát odolalo za vlády krále Jiřího z Poděbrad i útokům uherského krále Matyáše Korvína.

V době budování kamenných hradeb bylo poličské opevnění velmi účinné, postupem času s rozvojem vojenské techniky, jejich účinnost klesala. V době třicetileté války už neměly prakticky žádný vojenský význam. V pozdější době sloužily jen jako policejní a správní hranice města.

Přesto si město do dnešních dnů dochovalo středověké rozvržení ulic, neměnily se ani domovní parcely. Nebyl žádný důvod hradby nákladně bourat, jako tomu bylo v mnoha jiných hrazených městech. Díky tomu jsou dnes poličské hradby jedny z nejzachovalejších. 

Další informace