Před nástěnnou malbou v rytířském sálu je umístěn bronzový reliéf zhotovený podle fresky od akademického sochaře B. Eliáše.

Pokud ho pohladíte, splní se vám vaše přání. Musíte ale přistupovat s pokorou. Skóre úspěšnosti tu bohužel nemají, ale i tak stojíte před nejstarším aktem českého výtvarného umění.

Pernštejnské "zlaté" Pardubice

Psaly se tu dějiny jednoho z nejmocnějších českých rodů, který měl ve znaku zubří hlavu. Získali ji podle pověsti, když uhlíř Věňava chytil zubra, který mu škodil, nosem mu protáhl houžev a dovedl do Brna, kde zrovna pobýval český král. Dobytčeti před panovníkem usekl jedním máchem sekery hlavu, král zajásal, z uhlíře se stal erbovní pán.

Jisté je, že jako první dějinně prokázaný předek je Štěpán z Medlova, z počátku 13. století. O století později patřili Pernštejnové k předním českým rodům, statky rozmnožovali i na Moravě. Patří k nim i hrad Pernštejn, původně snad Bärenstein, Medvědí kámen.

Za Viléma z Pernštejna (1435 - 1521), státníka, politika a ekonoma, se rod dostal na vrchol. Nákladný život a ctižádost následníků majetek zeslabovala, nenávratně půjčovali panovníkovi, museli prodávat a nakonec v roce 1632 zemřel v boji poslední mužský potomek. Kvůli bohatým Pardubicím kolovaly pověsti, že v kostele sv. Bartoloměje je ukryt poklad, schovaný po smrti Vojtěcha z Perštejna. V zámku je jeho náhrobek. Poklad žádný.

Z ženských příslušnic rodu je nejznámější dcera Vratislava z Pernštejna, Polyxena z Lobkovic, nejprve provdaná za Viléma z Rožmberka, posléze za Zdeňka Popela z Lobkovic. Po porážce stavů skupovala velmi zbožná šlechtična zabavené statky a dostala se k obrovskému majetku.

Věrná katolička roku 1628 věnovala klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné v Praze voskovou sošku ze své domoviny - Pražské Jezulátko (Polyxenina matka ji dostala jako svatební dar od své matky při sňatku do Čech). 

Pardubice za Pernštejnů vzkvétaly dík přílivu peněz z ostatních panství, nádherné pozdně gotické a renesanční domy na náměstí jsou toho dokladem. Mimořádný je zámek, přechod mezi gotickým hradem a renesančním zámkem. Ve střední Evropě podobný nenajdeme.

V zámeckých interiérech sídlí Východočeské muzeum a Východočeská galerii, kromě stálých expozic jako příroda východního Polabí, zbraně, hračky, řemesla české ateliérové sklo a největší středoevropská sbírka pohlednic Orbis pictus, pozoruhodný je křišťálový betlém, tu pořádají příležitostné výstavy a koncerty.

V zámku není žádný původní inventář, po roce 1560 se z něj stal královský majetek. Zámek se využíval hospodářsky, byl zde i pivovar. Poté se ocitl v soukromých rukách, držel ho i pardubický muzejní spolek, nakonec přešel do státní správy. Nedostatek financí způsobil, že se v roce 1977 zřítila část stropů třetího patra a zámek zůstal 15 let uzavřen. Rekonstrukce začala až v roce 1994. Raritní je protiatomový kryt v barbakánu u zámku.