I když se také najdou neplatiči, je v létě v obležení. Napomohl tomu i elektrovláček, který vozí návštěvníky jesenických lázní na místo

Dobrovolně, ale někdy jen zadarmo

Bar funguje od roku 2006, kdy s nápadem zbudovat občerstvení na bázi dobrovolné platby přišel  lesník Václav Pavlíček, který vsadil na lidskou poctivost. Což se občas hlavně kvůli místní omladině nevyplatilo, párkrát vybílili kasičku i občerstvení.

Od parkoviště u železničního mostu jsou to k baru téměř dva kilometry do kopce, někteří návštěvníci se snaží popojet o pár set metrů výše, ale na provizorním parkovišti místních narazí na důsledné varování, že jim bude vypuštěn vzduch z pneumatik.

Na kmeni stromu při začátku stoupání visí pár walkingových holí, vedle sklenice, do které se vhází výpůjčné, desetikoruna. Kupodivu na dně nádoby mince jsou.

Kdy už tam budem…

Ten dotaz znají všichni rodiče. I tady na něj narazíte, děti nechápou, proč je dospělci rvou kamsi do výše a dáli, když by si mohly třeba hrát u potoka s klacíky a šiškami. K tomu se připojují výkřiky o bolavých nožičkách, touze po zmrzlině, kakání, čurání  a řada dalších dětských nářků. Ale každá útrapa končí, poslední desítky metrů jsou cítit na ohni pečené buřty, to se šlape lépe, dospělé táhne chlazené pivo či limči.

A pak rozcestí, a všude plno lidí, pod přístřeškem, u ohnišť, u chladících koryt. Cyklisti, mezi nimi pár pejskařů, focení té lesní podivnosti, samozřejmě selfíčka.

O zásobování se stará Zuzana Pavlíčková, a není toho málo, co se tu vypije a sní. Snad i poctivě zaplatí. Jako suvenýr si můžete koupit triko, hrnek, pohled, razítko tu také mají. Komu je zapotřebí něco silnějšího do volátka, pro toho je přichystána hořká, panák za pouhých dvanáct korun. To  už nikde nedáte, takovou láci.

Takže šup tam s ním a veseleji z kopce.