Možná i vám se, šlapete-li do pedálů a ukrajujete-li kilometry uprostřed vinic, v hlavě „ozývá“ krásná melodie a slova našeho, ze všech nejvíc zlatého slavíka: Znám kraj, kde zlátne réva a poutník netuší, že proud řeky se vlévá tam večer do duší…

Přesně tohle platí i pro kraj kolem Znojma. V období začátku léta sice réva nezlátne, ale zelené svahy s kvetoucí révou jsou také pastvou pro oči. A pak, až se nabažíte pohledů a splníte denní dávku kilometrů, nezapomeňte potěšit i svoje chuťové buňky.

Vždyť pobývat na Znojemsku a nenavštívit například Šatov je z hlediska znalce regionu a milovníka vín nemyslitelné. Ať už do tohoto městyse přifrčíte odkudkoliv, naplánujte zde zastávku. Nebudete litovat.

Ve směru od hraničního přechodu Hatě nemůžete minout cyklorestauraci U Fandy. Doporučuji! Na stole před vámi se bude odehrávat přehlídka dobrot v neuvěřitelných porcích. Ať zvolíte česnečku, halušky, kuřecí křidélka nebo cokoliv jiného, co před vámi během chvíle přistane, zaplesáte!

Naplníte prázdný žaludek, dodáte organismu tolik potřebné kalorie a pak už vzhůru za poznáním místního zlata - Moravský sklípek a Malovaný sklep patří k největším raritám Šatova, obklopeného 70 hektary vinic, jichž prý v 19. století bylo neuvěřitelných 600 hektarů.        

Návštěva Moravského sklípku bude dalším zážitkem. Možná, že po poutavém seznámení s podzemními prostory v majetku Znovína Znojmo začnete uvažovat, že se i vy stanete dalším nájemcem jedné sklepní „klícky“, kterou budete posléze plnit lahvemi se vzácným obsahem. Moravští vinaři či provozovatelé sklepů se s vínem při výkladu totiž doslova mazlí a ve mně (a doufám, že i vás) vždy vyvolají touhu vracet se sem mnohem častěji.

Následné posezení na venkovní terase a ochutnání vína z několika odrůd se stane skvělým završením návštěvy - setkání s lidmi, pro něž je práce koníčkem, a to v Moravském sklípku platí beze zbytku, zkrátka zbožňuji.

Na okraji Šatova však čeká další rarita – Malovaný sklep s kolorovanými reliéfy v pískovcových stěnách. Víno se v něm neskladuje ani nepije, ale v minulosti jeho malé sály sloužily k posezení a zábavě. Vinárnička pro návštěvníky ovšem funguje hned za vstupem.

Sklep vymaloval Maxmilián Appeltauer v letech 1934–1968. Tvořil ze záliby, bez nároků na finanční odměnu a prý z lásky k jisté Róse, jejíž rodina sklep vlastnila. Nesmělý malíř toužil být své krásce častěji nablízku a to se mu plnilo při malbě.

V práci Appeltauer pokračoval i po válce, přestože mu byla amputována ruka – nádobu s barvou si přidržoval v podpaží a na klobouku měl připevněné svíčky. 

Hlavní chodba sklepa má po levé straně pět malých salónků, v nichž se bavila uzavřená společnost. V postranní chodbě je množství „pravdivých“ vinařských přísloví - Kdo pil, umřel, kdo ne, taky ale také Proto nepij, drahá ženo, pít je mužům vyhrazeno.  

Témata maleb jsou různorodá, někde jsou namalována centra měst, je tu třeba i lednický minaret. Nečekejte skvostné malby, ale raritu mezi vinnými sklepy, která stojí za vidění.

Tak to bylo pár tipů - záleží jen na vás, zda se necháte nalákat.