Husitská šlechta neměla ráda radikály

Je tomu 550 let, kdy poselstva Jiřího z Poděbrad a Kunštátu dokončila politické mise po západní Evropě. Byl proti radikálním husitům, přesto se stal husitským králem.

Paradox dějin, kariéra Jiřího Poděbrad a na Kunštátě byla založena na faktu, že v Čechách po bitvě u Lipan neměl kdo vládnout. Země bez krále se topila ve zmatcích, kdo mohl, ten loupil, nakonec si museli páni postavit vlastní vojska takzvané landfrídy. Kunštátský mládeneček stanul v čele východočeského. To už neměl žádného přímluvce, tatík Viktorín z Poděbrad byl spolu se slepým vojevůdcem Žižkou již delší dobu mrtev.

Kunštátové zprvu nebyli nejmajetnější, za husitských válek si ale jako řada hejtmanů ke jmění pomohli. Kunštátskou tvrz založil Kuna z Kunštátu, rodové panství přetrvávalo do roku 1521. Hlavní přestavby se objekt dočkal 1678-1680 za hrabat z Lamberga, nynější klasicistní podobu získal za svobodných pánů Honrichsů z Wolfswarffenu, rodu který držel kunštátské panství v letech 1783 – 1901. 

Prvorepublikovými dekrety přišla šlechta o majetek, začalo se s postupnou likvidací památek, stát, který je sebral, na ně neměl prostředky. Neměl je ani po skončení války, takže se stěhoval a rozkrádal mobiliář, nemovitosti se kromě několika desítek “výstavních“ nechávaly pustnout.

Zámek v Kunštátu zestátnili hned po válce, jednu dobu sloužil i jako mobilizační sklad MV.

Na zpřístupnění se pracovalo od konce minulého století, Kunštát otevřeli v roce 2005. Na zámku, který má podkovovitý tvar, je prohlídkový okruh obytných místností jižního křídla, probíhá ve dvou patrech. Dalšími objekty k prohlídce jsou Květná zahrada a bastion krále Jiřího, psí hřbitov...

Zpět ke sjednotiteli Evropy

Takovým Jiří (1420-1471) chtěl být, sjednotitelem, turecké nebezpečí bylo akutní, panovníci stavěli proti musulmanským hordám vojsko jednotlivě nebo v koalicích. Nabízel mír, odmítli ho. Poděbrad chtěl vojenské i ekonomické uskupení, s čímž třeba Francouzi nesouhlasili.

Králem z nouze

Domácí kolbiště bylo otevřené, po Lipanech, kde husité přijali kompaktáta a Zikmund s nimi souhlasil, ryšavec umřel. Nasadili jednoho Albrechta, taky umřel, další korunu odmítl. V záloze byl Albrechtův syn Ladislav, zvaný Pohrobek. Když nikdo nechtěl panovat, Poděbrad se toho za Ladislava ujal. Když měl usednout na trůn, z Pohrobka se stal dohrobek, umřel.

Jiří opanoval Čechy. Když pak papež po Jiřím chtěl, aby zrušil podobojí, ten to odmítl. Tou dobou sice už se téměř nemohl hýbat, ale obratnými tahy se vypořádal s domácí opozicí.

Měl jednu vadu, zvítězil a velkoryse odpouštěl. Tak se mu stále dostávalo nepřátel. Tím byl i jeho zeť Matyáš Korvín, který proti němu vedl křížovou výpravu. Poděbrad už byl ale téměř sudovitý, sotva se hýbal, jak byl nemocen. Češi sice stále vítězili, ale Jiří na tom byl špatně. Zemřel.

Další informace