Městys Strážný, dříve obklopený zátarasy a ostnatými dráty, po docinkání klíčů pak zavalený lákadly pro turisty z druhé strany - armádou trpaslíků na tržišti a lehkých děv u silnice, je východiskem k torzu hrádku Kunžvart. Vozem je možno dojet až na parkoviště u sjezdovky, a prakticky po ní ve směru modré turistické trasy započít cestu vzhůru ke kopci vysokému 1033 metrů, kde se nachází zbytky hradu. 

Nad koncem sjezdovky, na vrchu zvaném Kamenný, stojí kaple Panny Marie postavená roku 1834. Název vrchu není náhodný, pěšina ke kapli se vine mezi balvany a vysokou travou, pohled na kapli s křížem během stoupání je velmi působivý. Informační tabule u kapličky upozorňuje na zajímavosti tohoto místa, a to jednak, že má kaple má oltář oproti zvyku směrovaný k západu, a pak, že na tomto místě byly dříve prováděny pohanské rituály léčebné povahy určené ženám.

Dál pokračuje cesta lesem jako z pohádky - po obou stranách ji lemují obrovské, mechem porostlé balvany, kapradě, pařezy a spleť kořenů. Následuje volný výhled přes louky na typickou šumavskou krajinu, pak prudší stoupání a zanedlouho se objeví silueta hradní věže. Kunžvart (Königswarte, tedy královská stráž) patří mezi nejvýše položené hrady u nás.  

Nejstarší písemná zpráva o hradu pochází z roku 1359, kdy jeho vlastnictví spolu s vimperským panstvím deklaroval Peškovi z Janovic i synům jeho bratra Herbarta samotný Karel IV., Václav IV. umožnil vimperským pánům svolením obnovit pobočku Zlaté stezky do Vimperka a vybírat zde clo.

Následní majitelé Vimperka, tedy Malovcové z Malovic, Jáchym z Hradce, Rožmberkové, novohradští Kolovratové, Eggenberkové i Schwarzenberkové hrádek neobývali, a ten se již roku 1547 se uvádí jako pustý. Skutečný nástup na dráhu zříceniny z něj pak roku 1578 učinil požár dvou světnic.  

Hrad byl vystavěn na 35 metrů vysoké skále, která ze třech stran zaručovala jeho nedobytnost, posílenou příkopem na straně západní. Před vchodem do věže s trochou opatrnosti je možno pokochat se výhledem ze skály do okolí a přehlédnout nelze v mohutném žulovém balvanu se nacházející misky. Ty však nesloužily pohanům coby lapače krve obětí, jak se nabízí, leč účel místa je vysvětlován jako místo posvátné, kde se věštilo z vody. Co se pověstí týče, pak prý kdys pod hradem proběhla velká bitva a běda tomu, kdo včas neuhne duchům v ní padlých, za nocích divě se kol ženoucím.

VIDEO: Cestou ke hradu i za hranici

Pokud turista tedy již zavítá do tohoto hraničního koutu vlasti, stojí za to překročit hranici, dnes již nestřeženou ani obránci vlasti, ani sádrovými trpaslíky, a podívat se ke Studené Vltavě u obce Haidmühle, nad níž cestou směrem na vrch Třístoličník se každou hodinu rozezní zvonkohra u lesní kaple Panny Marie, zvané kaple P. M. u železné opony.

Kaple byla vystavěna a slavnostně otevřena 12. 10. 1958 jako poděkování místních za okamžik, kdy zde na sklonku války dopadlý dělostřelecký granát jako zázrakem neexplodoval - k vidění je jako váza na květiny vlevo od oltáře. Zvonkohra, interpretující melodii Ave Maria Lourdes, je v provozu od roku 1972, před kaplí stojí od roku 1989 i kámen z českého Kájova na památku vysídlených obyvatel.