Červená pětilistá růže na stříbrném poli, erbovní znamení Vítka, po otci z Prčice, přešla na jeho potomka Voka, v roce 1250 uváděného v pergamenu krále Václava I. jako Woko de Roschnenbech.

Vítkovci byli za Přemyslovců politicky aktivní, král se na jejich peníze i brannou moc mohl spolehnout. Jenže Vítkovci se na jihu Čech začali i královsky chovat, Přemysl Otakar II. jim chtěl postavením kláštera Zlatá Koruna ukázat, čí hlava je pomazaná. Nakonec z toho byla známá mela, odnesl to Záviš z Falkenštejna, ale to je jiná historie.

Vítkovci postavili nejprve Horní hrad, ten ale 1522 vyhořel a s jeho obnovou se začalo až v 19. století. Zbyla z něj jen věž Jakobínka.

Dolní hrad nechal ve století 14. postavit Jindřich III. z Rožmberka. Moc úprav neprodělal, zásadní přestavbu provedl v 19. století Jiří Jan Buquoy, představitel pobělohorské šlechty, kterýžto rod získal velké majetky nejen v jižních Čechách.

Rožmberkové se odstěhovali z hradu kus po proudu Vltavy, když v roce 1302 vymřeli páni z Krumlova. Tam přenesli své sídlo, s nímž jsou spjata znamenitá jména jako Oldřich či Petr Vok. S Rožmberkem se šachovalo, prodával se, vykupoval. Buquoyové ho dostali jako konfiskát po Švambercích.  

Je to krásná pasáž Vltavy od Vyššího Brodu ke Krumlovu, z hladiny a sedadla lodi poznáte hrad dokonale. Řeka meandruje, najdete tu vyhledávaná tábořiště, o hospodách nemluvě.

Málem přišli o růži

Uzmout ji chtěla, nebo to alespoň naznačila, při návštěvě v roce 1951 spisovatelka Marie Majerová, zápisem do pamětní knihy: Místo pětilisté růže pěticípá hvězda a současníku se už o minulosti nezdá.

Ještě že se to nezdařilo, ale myšlenkově bylo hodně nakročeno. Třináct let před ní se do knihy zapsal i Adolf Hitler, možná měl podobné úmysly se svastikou.

Zpět již k zmíněným Buquoyům. Hrabě Jiří Jan nechal zbudovat proslulou křižáckou galerii s rytířskými a křižáckými erby. Jeho předci z rodu Longueval se vyznamenali při taženích do Svaté země. Na hradě najdete hodnotnou zbrojnici, obrazárnu a další prohlídkové místnosti.

A Bílá paní rožmberská? Rodové strašidlo Rožmberků se prý naposledy ukázalo na tomto hradě: ubohá Perchta strašila na všech sídlech rožmberského dominia. Podle barvy úboru se usuzovalo, co rod potká. Bílá byla ve starověku i středověku symbolem smrti.

Předlouho dala pokoj. Když za války na hradě sídlila nacistická organizace Svaz německých dívek (Bund deutscher Mädeln), šla se jedna z nich projít k vlajkovému stožáru, kde mladé soukmenovkyně vztyčovaly po ránu vlajku. Ani přivolané gestapo nezjistilo, co viděla vyděšená nacistka na věži. Bílá postava jí prý zahrozila a poté zmizela. Zřejmě se vrátila zpět do obrazu, který na hradě můžete spatřit.

Půvabná je Růžová hora, půvabné je i vyprávění, jehož se vám dostane v hradních místnostech. Jméno Růže tu na rozdíl od pěticípé hvězdy v zapomnění neupadne.

Další informace