Článek
Při analýze klimatologických dat za posledních 30 let si vědci všimli, že výše zmíněné extrémní situace nastaly v době, kdy vzdušné proudění nad severní polokoulí změnilo svou obvyklou rychlost.
Za normálních okolností má pohyb vzduchu ve středních zeměpisných šířkách cyklický charakter. Když vzdušné proudění míří k severu, nasává teplý vzduch z tropů nad Evropu, Asii a Severní Ameriku. Potom se směr proudění obrací a z arktických oblastí přichází chladný vzduch.
Vědci ve své studii tvrdí, že například při vlnách veder nad evropskou pevninou se postup této vlny výrazně zpomalil, takže teplý vzduch proudil do mírného pásma déle než obvykle.
Dvě složky cirkulace vzduchu nad severní polokoulí se podle německých expertů spojily, zvýšila se amplituda vlnění a postup se zpomalil. Proto teplý vzduch od jihu nebyl vystřídán přílivem chladného vzduchu od severu.
"Za posledních třicet let se počet těchto klimatických extrémů zdvojnásobil," tvrdí Peter Hoppe, vedoucí výzkumu rizik z renomované pojišťovny Munich Re.
Vědci se domnívají, že za změnami ve vzdušném proudění jsou globální klimatické změny. V polárních oblastech je proudění zesíleno úbytkem sněhu a ledu, moře a tmavá zem pohlcují více tepla než sníh a led. Snižuje se teplotní rozdíl mezi rovníkem a póly. Vzhledem k tomu, že průměrná globální teplota stoupá, mění se charakter vzdušného proudění.
Svoji domněnku, že za změnami ve vlnění je globální oteplování, chtějí vědci ale dál zkoumat. Je možné, že příčin extrémních projevů počasí je víc.