Vančura se společníkem Jaroslavem začal nabízet košile na míru. Posléze se vypracovali na jeden z našich předních salónů specializovaných na pánské obleky na míru. Sýkorová zase vymýšlí originální kravaty i motýlky, které sama šije a pak s úspěchem prodává.

„Dělal jsem korporátní finance pro jednu velkou automobilku, prodával stavební spoření. Vysokou si dodělávám až teď. Kolega pracoval pro švýcarský obchod s textilem jako prodavač, pak se stal šéfem. V roce 2003 jsme začali budovat vlastní značku, začínali jsme s košilemi na míru,“ vzpomíná Vančura.

Oslovoval textilky, které jsou už dávno pohřbené

„Přes ty košile jsem se poznal s krejčími, kteří to uměli udělat, ale ne prodat. Začátek byl v malé kanceláři. Já jsem ani neměl židli, lítal jsem hlavně po krejčích. Základem byl mobil a počítač a asi třímiliónová investice během dvou let od jednoho soukromého investora,“ popisuje Vančura. Nejvíce peněz spolkl sklad látek.

Vančurovy obleky začínají s cenou na třiceti tisících, nejdražší, který nechával vyrábět u svých vybraných krejčích, je za tři sta tisíc korun.

Pořizují si je například naše největší advokátní kanceláře. Na míru tak parádně ohodí všechny své partnery.

První velký zákazník. Ten co udělal Kellnera

Jedním z prvních Vančurových zákazníků byla teplická firma patřící společníkovi dnes nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Tento muž stál u zrodu skupiny PPF tím, že Kellnerovi půjčil peníze na rozjezd. A svou objednávkou obleků za tři čtvrtě miliónu korun nakopl i Vančurovo zakázkové krejčovství.

To má dnes salóny na pražských Vinohradech a v dalších dvou částech Prahy, dále v Brně, Ostravě, Bratislavě a Plzni.

Dává se společníkem práci více než sto lidem. Roční obrat činí 70 miliónů.
Má pět tisíc stálých zákazníků. Jsou to ti nejúspěšnější Češi. Majitelé firem či šéfové korporací, právníci, daňoví poradci. Starají se o ně tři desítky módních konzultantů.

Luxusní látky počítají na hřiště

Celkem Vančurova značka udělá kolem 2,5 tisíce obleků ročně. Deset procent produkce obleků je nad 50 tisíc korun za kus. „Ty nejhodnotnější jsou z nejdražších látek na světě. Například vlna s kašmírem nebo vlna z lamy,“ ukazuje Vančura vzorník.

Nejčastěji jeho salón zpracovává luxusní látky vyráběné francouzskou firmou v anglickém Manchesteru. „Jsme jejich druhý největší evropský odběratel,“ konstatuje Vančura.

Na jeden oblek se v průměru spotřebuje 4,5 metru čtverečních látky. „Ročně zpracujeme tolik látky, že by to pokrylo dvě velká fotbalová hřiště. U košil je to šest hřišť,“ přepočítává Vančura. Na míru vyprodukují 800 košil měsíčně. Jedna stojí od 2,5 do čtyř tisíc korun.

„Nejsem krejčí, pravda. Ale umím prodávat, a hlavně dokážeme vytvořit zázemí pro osobní přístup a servis. Už vím, jak se podívat, odzkoušet, jaké jsou trendy, znám konstrukci obleku. Vymírají klasičtí, tradiční krejčí a noví jakoby nejsou. Řemeslo pomalu mizí a školy se zavřely. Zakázkové krejčovství zkoušejí rozjet i ti, kteří mají jen jediný cíl: rychle se zviditelnit, utratit peníze investorů za reklamu a pak to prodat. Tím nám nahrávají. Zákazníci jsou nároční a takový krátkodobý přístup je pak přivádí k nám,“ uzavírá Vančura.

Takový malý detail

Anna Sýkorová s přítelem má podobné zkušenosti, i když dělají „jen“ kravaty, kapesníčky, motýlky a další doplňky do obleků a do dámských šatů.

„Ani jeden z nás nebyl vyučený krejčí. Máme ekonomické školy, byli jsme i profesionální sportovci, ale neviděli jsme v tom perspektivu. Před třemi lety jsme se začali pídit, jak se kravata či motýlek šije. Hledali jsme na internetu, v knihách. A pak zkoušeli, vymýšleli postupy, techniky a materiály. Až jsme to zvládli,“ popisuje začátky.

Dnes jich prodává stovky měsíčně, už i do zahraničí. Své módní detaily nenabízí jen na internetu, ale jezdí i na akce, dodává je do kamenných obchodů, vytváří si síť stálých zákazníků.

„Roste zájem o dámské a dětské motýlky. Tak je děláme. Naučíme motýlka i vázat,“ ukazuje Sýkorová. Člověk podle ní nesmí být líný, musí si věřit a nebát se stanovit cenu.