Článek
Jeho heslem je "pracovat, jako bych měl žít do sta, a užívat si, jako bych měl umřít zítra". Jeho přezdívku "papež gastronomie" stvrzuje i vysoká čepice, kterou nosí. A jeho "nová kuchyně" je střídmější, méně kalorická a jednoduchá, základem jsou kvalitní suroviny. Bocuse se stal prvním šéfkuchařem moderní éry, který dovedně využil své postavení celebrity.
„Dostal kulinářské umění z anonymních kuchyní na stránky prestižních časopisů," řekl o něm prezident amerického gastronomického ústavu Tim Ryan v dubnu 2011, kdy jej tento ústav vyhlásil šéfkuchařem století.
Do jeho restaurace v Collonges-au-Mont-d'Or u Lyonu jezdí labužníci z celého světa, aby si pochutnali na jeho polévce s černými lanýži, šunce v seně, drůbežím frikasé s borůvkami, holoubátkách a dalších pochoutkách. Samozřejmě je potřeba být k tomu náležitě finančně vybaven. Jen menu, tedy stanovená sestava jídel, se pohybuje od 140 do 255 eur (zhruba 3800 až 6900 korun) na osobu, nápoje nepočítaje.
Slavná polévka
Jídelníčku kraluje slavná polévka s lanýži se zkratkou VGE, což jsou iniciály bývalého francouzského prezidenta Valéryho Giscarda d'Estaing. Bocuse ji pojmenoval na jeho počest, protože od něj dostal v roce 1975 Řád čestné legie. Před několika lety také vydal knihu vzpomínek, kde přiznává, že žije se třemi ženami, kterým je "věrný dohromady už 145 let". "Chce to pořádnou organizaci a taky mimořádné ženy," říká. Všechny tři se prý mezi sebou znají, všechny jsou spokojené.
Knihu Le feu sacré (Posvátný oheň) na základě jeho vzpomínání napsala dcera třetí z nich. Muž vypadající už na první pohled jako bonviván, který si umí svou slávu užít, v této knize líčí hlavně ságu svého kuchařského rodu a vlastní dráhu. Sága začíná už někdy kolem roku 1765, kdy jeho mlynářský prapředek začal vařit pro sedláky, kteří k němu jezdili. První Bocuse, jenž si otevřel hospodu, byl Paulův prapradědeček v roce 1840. Od té doby pokračuje rodinná tradice bez přerušení.
Převzal, přebudoval, triumfoval
Paul se narodil se v roce 1926 v Collonges-au-Mont-d'Or, za války získal odbornou průpravu v restauraci Clauda Mareta v Lyonu. Měl za úkol obstarávat potraviny na černém trhu a tehdy se prý naučil umění sehnat pro svou kuchyni to nejlepší, žertují dnes jeho přátelé. Po smrti otce převzal jeho podnik a od základu ho přebudoval. V šedesátých letech postupně dostal všechny tři Michelinovy hvězdičky, jež jsou nejvyšším ohodnocením.
"Monsieur Paul" jako jeden z prvních pochopil, jaký význam mají při stolování kompletní služby. „Dobrá restaurace, to je divadlo," říkával často. Jeho hosté si zvykli na neobvyklé kombinace jídel, která jsou na talířích naservírována s velkým vkusem. Kromě toho začal navazovat kontakty s jinými špičkovými kuchaři a vyměňovat si s nimi receptury. Společně vytvořili spolek "Bande a Bocuse" k propagaci nové kuchyně.
V roce 1987 také založil soutěž "Bocuse d'Or", která každoročně oceňuje nejlepší mistry vařečky. Postupně si otevřel několik dalších restaurací a pod jeho jménem se prodávají potravinářské výrobky a i víno. Už má i voskovou figurínu v pařížském muzeu.