Než se Teie do projektu pustil, dal po výzvě na internetu dohromady deset tisíc dárců připravených zaplatit 290 tisíc dolarů (7,2 mil. korun) „Kočky musí – chtě nechtě – poslouchat hudbu, jež je nemůže oslovit: Mozarta, Bacha, Vivaldiho, rock a pop. A pak trpí,“ vysvětlil listu The Boston Globe.

V roce 2003 sepsal tento na kočky alergický hudebník první skladbičku pro čtyřnohé posluchače. Spolu s profesorem Charlesem Snowdenem, psychologem a etologem – odborníkem na chování zvířat z Univerzity Wisconsin-Madison, odhalil hudební vkus některých živočichů. „Lidská hudba má příznivý účinek na psy, paviány, slony a šimpanze, žádný či nepříznivý na gibony, paviány, koně a ovce,“ zjistil Snowden.

Teie tehdy zkomponoval dílko pro tamariny pinčí - rozkošné malé opičky. Sepsal jej o tři oktávy výše než lidský hovor a výrazně rychlejší. Neopomněl přitom také různé vzorce komunikace mezi opicemi – třeba když upozorňují na nebezpečí, kdy tóny připomínají heavy metal. A výsledek? Zvířata naprosto netečná vůči Mozartově malé noční hudbě působila vzrušeně nebo naopak mimořádně uvolněně.

Mělo to však jeden háček. „Vědci hudbu pro opice nevzali nijak vážně. Dalo by se říci, že se jí vysmáli“, vybavuje si Teie.

Premiéra v kavárně

Proto postavil své opusy pro kočky na frekvencích zachytitelných také lidským uchem. Premiérové vystoupení pro veřejnost a především čtyřnohé posluchače musel přizpůsobit své alergii – tedy předvést ho mnohem kratší, než původně zamýšlel. V Crumbs and Whiskers, kočičí kavárně ve washingtonské čtvrti Georgetown, vydržel půl hodinu.

Eleanor Stanfordová, sloupkařka listu The New York Times, považuje za obdivuhodné, že její miláček, původně tulačka z Bronxu, úplně zapomněla při poslechu tónů Teieovy hudby na svůj tik, při němž nervózně vrážela hlavou do pro ni neznámých předmětů. „Na konci se velmi spokojeně uložila pod reproduktor,“ napsala.

Podle studie páru Teie - Snowden zveřejněné v odborném časopisu Applied Animal Behaviour Science 77 procent koček reagovalo příznivě na muziku věnovanou jim, zatímco na lidskou - konkrétně Air z orchestrální suity BWV 1068 od Bacha - to bylo jen 38 procent. „Pokud vím, je to vůbec první studie dokládající, jak kočky přijímají hudbu“, podotýká Nick Dodman, ředitel programu etologických studií na Tuftsově univerzitě.

Ovšem ne každá micka si oblíbila Teieovy „kočičárny“. Jedna posluchačka se svěřila rozhlasu NPR, že drahoušek hned po úvodních tónech zmizel s gumovou hračkou z místnosti. „Každá kočka je svébytná osobnost,“ nenechal se hudebník vyvést z míry.

Zrodí se nějaká kočičí Rihanna?

Buď jak buď, autor teď chystá CD a z improvizovaného hudebního studia doma v koupelně se přestěhoval do profesionálního. „To vše je teprve začátek. Těším se, až se do skládání vrhnu úplně naplno,“ nepochybuje.

S ohledem na americký „průmysl“ domácích mazlíčků, který ročně dosahuje takřka 70 miliard dolarů (1,7 biliónu korun), bude zajímavé sledovat, jaké výhonky vypučí z hudebníkova projektu.

„Není nepravděpodobné, že někdo jako kočičí Rihanna vyprodá haly pro čtyřnohé posluchače. Jisté je, že Netflix vrhne do kin remake filmů o kolii Lassie s naprosto novátorsky pojatou hudbou i pro psí slechy a Mlčení jehňátek ohromí hudebním doprovodem zasvěceným ovcím,“ předvídá The Boston Globe.