Článek
Celovečerní debut režiséra Ferdinanda Cita Filomarina, nazvaný prostě Antonia, pokrývá posledních deset let básnířčina života. Producentem je Luca Guadagnino, rovněž filmový tvůrce, známý třeba svou několikerou spoluprací s herečkou Tildou Swintonovou. Filomarino mu dříve dělal asistenta režie.
„Luca je velkým fanouškem poezie Antonie Pozziové a vždy se chtěl podílet na nějakém filmu o jejím životě. Mě si vyhlédl, protože tušil, že bych s ní taky mohl cítit jistou spřízněnost, že bych se s ní mohl takzvaně potkat. A jeho tušení bylo správné,“ říká Filomarina. „Když jsem poprvé četl Antoniiny básně, okamžitě jsem tu spřízněnost pocítil a brzy jsem pochopil, jak velká příležitost to je, moci filmem zachytit portrét její i jejího umění,“ dodává režisér, jehož krátkometrážní tvorba byla oceněna na festivale v Locarnu nebo na Sundance.
Ve snímku sledujeme Antonii v podání Lindy Caridiové od gymnaziálních let. Na škole vyniká hlavně v literatuře, brzy dokonce podléhá lásce k učiteli, který ji vyučuje. Ten její náklonnost opětuje, ale vztah končí po nekompromisním zásahu Antoniina otce v troskách. V nich se známosti mladé ženy ocitají opakovaně, chodí postupně s několika politickými i intelektuálními radikály – nezapomeňme, že se pohybujeme v době, kdy je v Itálii na vrcholu Mussoliniho fašismus – ale osud jí být dlouhodobě šťastnou na poli vztahů nedopřeje.
Nejšťastnější je Antonia na horách
Zároveň Antonia objevuje vlastní nonkonformitu, experimentuje, píše a bojuje s nevědomostí, kterou zná každý citlivý autor: Je moje dílo opravdu dobré? I tady zažije dívka řadu zklamání, než nabere aspoň jakous takous důvěru ve vlastní tvorbu, byť za jejího života jí žádná sbírka nevyjde. Nakonec asi nejspokojenější je na horách, jejichž kouzlo jí naplno ukáže jistý šlachovitý horolezecký majstr, kterého si zahrál Hervé Barmasse, jeden z nejznámějších evropských horolezců současnosti.
Filomarino vypráví příběh mladé básnířky s působivou citlivostí, často nechává promlouvat její poezii a jako samostatná báseň působí i nejedna scéna jeho filmu. Možná i ten napomůže, aby se zasloužená sláva Antonie Pozziové, která svůj celý život vměstnala do šestadvaceti let první poloviny 20. století, šířila dál.
