Německý film Heil si trefně střílí z nácků i liberálů

Spisovatel Sebastian Klein v podání Jerryho Hoffmana napsal knihu o integraci imigrantů v Německu a je ikonou lidskoprávních aktivistů. Se svou publikací teď objíždí besedy a města, až se dostane do východoněmeckého Prittwitzu – kde ho ranou do hlavy přivítá místní neonacistická buňka.

Sebastian nejenže ztratí paměť, ale stává se lehce manipulovatelnou loutkou, která se v rukou velitele místních nácků Svena (Benno Fürmann) mění v hlásnou troubu xenofobní politiky. Spisovatelovo turné dostává nový náboj a nepříliš bystrý Sven si opojen úspěchem vytyčí nový cíl: v polské uniformě přepadnout Německo a vyvolat třetí světovou válku – jak mu poradil jistý veterán Hitlerova boje za tisíciletou říši.

Dietrich Brüggemann, devětatřicetiletý režisér, který už získal mimo jiné cenu za scénář na Berlinale za svůj (úplně jiný) film Křížová cesta, využil tuhle jednoduchou a dost absurdní zápletku ke šťouchancům na všechny strany. Jeho Heil je do neskutečného tempa poskládaná a sestříhaná „pronikavá fraška o stavu národa“, jak to pojmenoval sám filmař.

Brüggemann se opírá do omezenosti politiků, z nichž část hodlá využít nárůst popularity neonacistů ve svůj prospěch a jiní mu zase nejsou schopni čelit a nabídnout alternativu.

Do liberálů, kteří jsou tak posedlí politickou korektností, že nejsou schopni problémy ani pojmenovat, natož řešit. Do akademiků, jejichž pojmy přetíženému jazyku dnes už nikdo nerozumí. Do anarchistů, kteří pubertálně sklouzávají do černobílého vidění světa, nikomu nevěří a vždy před každým konfliktem nakonec utečou.

Do médií, která jdou v prvé řadě po atraktivních záběrech. Do tajných služeb, které se samy zamotávají do svých nepromyšlených akcí. Do německých vojáků, kterým pod rukama málem vypukne válka, protože svou touhu po boji si promítají do počítačových her a nekoukají, co se děje kolem.

Do umělců (sám sebe si tu zahraje i Brüggemann), z nichž část zaraženě mlčí a část jde za každou cenu s proudem. No a samozřejmě do samotných neonacistů, ať už jde o staré dobré tupé kádry se sklony k nekontrolovatelnému násilí, nebo takzvané nipstery, kteří vyznávají jakýsi moderní mix nacionálního socialismu a hipsterského životního stylu.

Ano, snímek je primárně o Německu, ale nelze říct, že by některé šlehy neseděly i na českou realitu.

Přes své mládí je Brüggemann jedním z největších festivalových jmen v zápolení o Křišťálový glóbus. Mimochodem svůj nový film nabídl Karlovým Varům pod dojmem své loňské návštěvy, kdy ho nadchla projekce Křížové cesty ve Velkém sále i přátelská divácká atmosféra největšího středoevropského festivalu.