Karlovarský festival objevil na východ od Západu řadu talentovaných režisérek

Festival rovněž pokračuje v tradici zahajovacího filmu. „Měl by v sobě obsahovat jistý prvek zábavnosti, měl by nalákat na sekci, v rámci níž pak můžeme výběrem ostatních filmů trochu více experimentovat,“ říká umělecký ředitel MFF KV Karel Och.

Tentokrát jeho programové oddělení ukázalo na maďarský snímek Další život mého otce. Jde o absurdní a vtipný příběh o neurotickém mladíkovi, kterému se začne zjevovat jeho mrtvý otec. Natočila ho jako svůj debut mladá maďarská režisérka Virág Zomboráczová, která se tu přes humor pokouší vyrovnat se ztrátou vlastního otce.

Samotné natáčení provázely situace jak vystřižené z poťouchlého světa hlavního hrdiny. „Když jsme točili scénu na hřbitově, nadávali nám místní za hanobení klidu mrtvých. Ten samý den jsme ovšem potkali faráře, který nám naopak požehnal. Potkalo nás zatracení i požehnání v jeden den,“ vzpomíná režisérka, které se hlásí k britským Monty Pythonům nebo k americkému komikovi Louisovi C. K..

Ženskou režisérku má i jediný český zástupce v sekci, tuzemskému publiku už známý film Rozkoš Jitky Rudolfové. Jeho hrdinka, střihačka Milena v podání Jany Plodkové, se nemůže vymanit z nerovného vztahu s překladatelem Vladimírem.

„Šlo mi o to vystihnout stav, kdy člověk ví, že dělá blbost, ale není schopný si racionálně pomoci,“ přibližuje Rudolfová. Pozornost kamery se v jejím filmu soustředí hlavně na postavy, a tak tu není pro zajímavost ani jeden záběr na auto. „Hrdinové mají pocit, jako by sami vyplňovali všechen prostor. Nic víc se tudíž na scénu nevejde,“ uzavírá Rudolfová.

Naopak z mužských filmařů, kteří přispěli k výjimečné pestrosti sekce Na východ od Západu, vyberme Ivana Tverdovského a jeho ruské sociální drama Nápravná třída. Sledujeme v něm příběh hendikepované Leny, která se po letech doma vrací do speciální školní třídy. Režisér strávil mezi postiženými dospívajícími několik měsíců a řadu z nich i přímo do filmu obsadil.

„Podobné nápravné třídy jsou v Rusku bohužel stále běžné,“ říká. „Hendikepovaní se v ruské společnosti potýkají se stigmatem. Snad náš film přispěje k lepšímu vnímání celé problematiky.“

Za zmínku také stojí, že se režisér jako bývalý dokumentarista nezdržoval psaním dialogů, vždy jen hercům načrtl situaci a nechal je improvizovat. Tato metoda, kterou u nás před časem zkoušela třeba Alice Nellis, jistě přispěla k pronikavé autenticitě ruského snímku.

Sekce Na východ od Západu letos představí dvanáct filmů, tři z nich jsou z Maďarska, ale mezi zeměmi původu nechybí ani Ázerbájdžán, Albánie, Slovinsko, Polsko, Estonsko, Srbsko nebo Řecko. Všechny je budete moci zhlédnout mezi 4. a 12. červencem na festivalu v Karlových Varech.