Hlavní obsah

Hana a Petr Ulrychovi: V tvorbě skupiny Javory byl vždy bigbít

Právo, Jaroslav Špulák

V reedici vyšlo album Hany a Petra Ulrychových Nikola Šuhaj loupežník, pětačtyřicet let po své premiéře. V letošním roce přitom dvojice jubiluje vícekrát. Petr Ulrych oslavil 21. února pětasedmdesáté, Hana Ulrychová slaví 31. března sedmdesáté narozeniny a se skupinou Javory vystupují čtyřicet pět let.

Foto: Lucie Levá

Sourozenci Ulrychovi by ještě rádi představili nové písničky.

Článek

Koncertní křty alba Nikola Šuhaj loupežník se uskuteční 12. května v brněnském Mahenově divadle a 13. května v pražském divadle Hybernia. Ulrychovi na nich zahrají se svou skupinou Javory, s Javory beat i se zajímavými hosty.

Od roku 1967 jste se ve skupině Atlantis, ve které jste se umělecky sešli, věnovali rockové hudbě. Byli jste s ní až do začátku sedmdesátých let, kdy vás však začala fascinovat lidová muzika. Proč?

Ulrychová: V té době měl Petr kvůli tomu, že v osmašedesátém napsal a ilegálně v rádiu zpíval písničku Zachovejte klid, zákaz prezentace. Měli jsme ale štěstí, že si nás s kapelou Atlantis vzal pod svá ochranná křídla Gustav Brom. Jeho big band byl tehdy ve skvělé kondici a já díky němu přičichla ke swingové hudbě. Dělali jsme s ním samozřejmě i naše písničky s krásnými aranžmá. V roce 1969 jsme společně nahráli album Odyssea, které ale Supraphon nevydal.

Potom Petr přišel s tím, že by se rád více věnoval hudbě inspirované folklorem. Já se na to zpočátku moc netvářila, ale nakonec mě to vtáhlo také. Petr mě nemusel nutit, začala jsem mít takovou hudbu ráda. Je pravda, že jsme ji poslouchali dávno předtím. U nás doma se vždycky zpívaly národní písničky, zpívali je s námi maminka i tatínek, jinak úspěšný operní pěvec. Měli jsme k folkloru vztah už od dětství a v sedmdesátých letech se u nás opět probudil.

Měla jste vztah i k opernímu zpěvu?

Ulrychová: Díky tatínkovi silný. Odmalička jsem jím byla fascinována, v operním sále jsem byla i dvakrát týdně. Vzala jsem si do hlavy, že po gymnáziu půjdu operní zpěv studovat na brněnskou konzervatoř. Měla jsem ale smůlu. V té škole učily některé tatínkovy kolegyně, s nimiž měl v minulosti určité nevybíravé střety, a tak mě pro nedostatek talentu nepřijali.

Zpětně jsem za to ale ráda, protože tehdy se tam zpěv učil jinak, než se učí dnes. Měla jsem vlastně štěstí, že jsem se tam nedostala.

Foto: Lucie Levá

Hana a Petr Ulrychovi

Petře, vy jste nikdy neměl zásadní potřebu projevit se jako zpěvák?

Ulrych: Neměl, protože se považuju za dělníka v poli. Jsem ten, který pro Hanku připravuje písně, v nichž pak může zazářit. Je to můj úkol a rád se ho zhošťuji.

Zohledňujete při skládání písniček její pěvecké přednosti a schopnosti?

Ulrych: Jednoznačně, a myslím si, že jsem se to za ta léta dobře naučil. Vím třeba, že v A dur se její zpěv doslova rozzáří, a znám i další fígle. Má-li skutečně zaujmout, je potřeba, aby k tomu měla píseň, která jí bude stoprocentně sedět. Vždycky jsem se jí snažil takové psát.

Ulrychová: Je pravda, že ve většině případů, kdy mi Petr přinesl novou písničku, jsem si ji jednou dvakrát zazpívala a věděla jsem, že mi sedí.

Ulrych: Myslím si, že kdybych Hance donesl nějakou takovou, jako je většina těch, jež se dnes hrají v rádiích, tak by mi ji omlátila o hlavu.

Ulrychová: To asi ano.

V roce 1974 vyšlo album Nikola Šuhaj loupežník. Jak za vámi to téma přišlo?

Ulrych: Objevil ho pro nás herec Jan Tříska, který četl kapitoly z knihy Ivana Olbrachta ve vysílání tehdejšího rozhlasu po drátě. Jeho hlas se k atmosféře příběhu nesmírně hodil. Olbracht v knize mistrně popsal mystiku světa Rusínů i židovských Chasidů, do kterého vtrhli četníci z Československa s přesvědčením, že jim přinášejí pokrok. Klíčová emoce ale byla v tom, jak Tříska bezvadně četl. Navíc je kniha mistrovsky napsaná.

Proč jste se rozhodl vytvořit pod jejím vlivem monotematické album?

Ulrych: Byl jsem tenkrát rozmrzelý z toho, že režim zakázal naše album Odyssea. Když jsem si položil otázku, co budu jako skladatel dělat, rozhodl jsem se zkusit použít lidové motivy, protože ty museli tehdejší komunističtí hlídači dobrého vkusu v umění pustit. Hledal jsem tedy nějakého zbojníka. Jánošík byl ale passé, Ondráš také a já si vzpomněl na Nikolu Šuhaje. Nebyl to čistokrevný zbojník, byl to loupežník…

Ulrychová: Landovský vždycky říkal, že bohatým bral a chudým také.

Ulrych: Začal jsem psát písničky, natočili jsme je a několik měsíců poté začali hrát v brněnské Huse na provázku Baladu pro banditu, muzikál inspirovaný stejným dílem. Jeho autory jsou Milan Uhde a Miloš Štědroň. Znamená to, že jsme tvořili v podstatě současně, aniž bychom o tom věděli. Přísahám ale, že my jsme byli první.

Ulrychová: Bylo krásné, že když jsme měli vystoupení ve vysokoškolském klubu v Brně, herci a lidé z Husy na provázku na ně přišli. Velmi mě to potěšilo.

Foto: Petr Horník, Právo

Hana a Petr Ulrychovi

Jaký byl v hudebním provedení rozdíl?

Ulrych: V představení Balada pro banditu byly písně ve stylu country. My je napsali po našem, tedy ve folklorním duchu. V tvorbě skupiny Javory přitom byl vždy nějakým způsobem přítomen bigbít, z něhož jsme vzešli. Našimi vzory byli Cream, Jethro Tull a podobné kapely. Styl Cream rezonoval zejména na naší desce Odyssea, která vyšla až v roce 1990. A vliv bigbítu byl i v písních pro album Nikola Šuhaj loupežník.

Když si někdo pozorně poslechne například skladbu Ráno, ráno, uslyší v ní otisk Jethro Tull. Rád se k němu přiznávám. Neukradl jsem ani notu, ale vliv se do mé tvorby dostal.

Jaký byl dobový ohlas na album Nikola Šuhaj loupežník?

Ulrych: Velký, protože lidé si naše alba kupovali. Nesměli nás v té době hrát v rádiu nebo televizi, ale desky nám vycházely. A tu a tam se o něm psalo i v časopisech, například v tehdejším Mladém světě, kde o něm dokonce byla dvojstrana.

Ulrychová: Alba si všiml i režisér Janko Roháč, který s námi připravil komorní muzikál pro pražské undergroundové Divadlo Ateliér.

Ulrych: V jeho čele stál Josef Mára, jenž tam udělal spoustu skvělých programů a natáhl skvělé umělce. To on oslovil Roháče, aby muzikál z našich písniček připravil. A oslovil i Pavla Landovského, který v něm hrál četnického strážmistra. Lidé jeho postavu milovali. Odehráli jsme tam více než dvě stě repríz.

Petře, chtěl byste ještě někdy složit písně pro podobně monotematický útvar, jako to bylo v případě Nikoly Šuhaje loupežníka?

Ulrych: Chtěl jsem teď postavit naši práci jen na koncertní činnosti. Režisér Stanislav Moša z Městského divadla Brno mi ale navrhl, že bychom mohli udělat nějaký pohádkový muzikál. A tak jsem vzal filmovou pohádku O statečném kováři, ke které jsem napsal hudbu, dopsal jsem další skladby a inscenace se připravuje.

Přiznávám se, že zatím nevím, jak na to, nechci se nutit do současných módních trendů. Občas ale cítím, že jsem blízko toho, jak zůstat javorovský a zároveň se někam posunout. Věřím, že to naskočí tak jako obvykle – samospádem.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám