Jak vlastně probíhá příprava moderátorky na přímý přenos takové společenské události, jakou je Český lev?

I letos budou Lvy předávat osobnosti, které mají respekt, kapacity v různých oborech, často světové kapacity, které umí překvapit nejen svou prací. Kromě toho, že znám nominované a jejich práci, musím znát i předávající, takže si čtu o inspirativních lidech, i když nepopírám, s některými z nich už jsem měla tu čest na Radiožurnálu.

Ale stejně: představit předávajícího je 15 vteřin a položit mu jedinou otázku, na to mám i s odpovědí asi minutu a půl. Proto čtu desítky, dohromady spíš stovky stran a hledám, co bude nejvhodnější. Se scénáristou Evženem Gogelou to pak osazujeme do celého rámce večera a konzultujeme s Michaelem Čechem, režisérem gala. Nevím kolik je to práce, snažím se dělat ji průběžně a celý únor je tím dost plný.

Co je pro vás největším strašákem při přímých televizních přenosech?

Nic.

Co nejhoršího se vám kdy při moderování 'přímáku' stalo?

Ledacos. Jednou mentálně zkolaboval můj spolumoderátor a já se musela tak tři minuty obejít bez něj, než se našel. Jednou mi v přímém přenosu hned v úvodu vypadla zpoza prádla bateriová část mikroportu, takže jsem v úrovni kolen mezi nohama měla nelichotivě se kinklající krabičku. Jednou Daniel Nekonečný zapálil na konci svého čísla kus pódia a já musela ve velkém detailu moderovat a periferním viděním sledovat muže v modrých uniformách s hasicími přístroji. K tomu klidně mohu přidat loňského Johna Jima Carreyho na Lvech.

Ale do kategorie „hrozné“ bych to rozhodně neřadila. V kategorii „hrozné“ mám pád parťáka při společném lezení, samovolnou lavinu v horách, nemoc nebo blížící se odchod blízké bytosti, který nedokážete ovlivnit. Ostatní jsou jen prkotiny.

Lucie Výborná

Lucie Výborná se i letos chystá zdolat osmitisícovku.

FOTO: Archiv L. Výborné

Míváte ještě trému? Pokud ano, jak s ní bojujete?

Trému v den přenosu nemám, jen den před tím si občas nadávám, proč si to vlastně dělám, říkám si, na koho se budu v sále koukat a hlavně přemýšlím o tom, jestli to, na co se chci ptát, je opravdu to nejlepší. V den přenosu už je mi lépe, a čím víc se blíží přenos, tím jsem paradoxně klidnější.

Máte nějaký rituál, než vstoupíte před kamery a publikum?

Nevím, jestli je to rituál, ale když mi Michael Čech do ucha říká, že jdeme do přenosu za minutu a půl, a potom ho slyším počítat… za deset, devět, osm, sedm … uvelebí se ve mně takový zvláštně libý pocit, že teď to bude přesně takové, jaké to udělám já. A když slyším potlesk a pak Michalův povel: „Pojď, teď!“ tak si přeju, aby lidé měli z toho večera radost nebo alespoň dobrý pocit.

Díváte se na nominované snímky?

Dívám. A letos to bylo obzvlášť radostné. S některými protagonisty už jsem měla tu čest i v rozhlase mluvit.

Co se filmů obecně týče - jak se vám líbí česká tvorba?

To vám přece před přenosem Českých lvů nemohu říci. Ale pořád mám neskonalou radost, že některé vydařené snímky vysoko ční nad často hloupou hollywoodskou produkcí.

Důležitý je při takových společenských akcích také dress code - vybíráte si outfity sama, nebo spolupracujete s návrháři a stylisty?

Nemám k módě úplně kladný vztah a vím to, takže bez odborníků se neobejdu. Je mi blízká sportovní elegance a pánský styl, a nechci upoutávat publikum hlubokým dekoltem nebo odvážně řešenou sukní. Ráda bych, aby mě někdo poslouchal. To dělá těch 25 let v rádiu.

V odpovědi na otázku, co nejhoršího se vám při moderování přímého přenosu stalo, jste uvedla, že v kategorii „hrozné“ máte spíš pád parťáka při společném lezení či samovolnou lavinu v horách, a odkázala jste tak ke svým horolezeckým aktivitám. Letos vás čeká další vysokohorské dobrodružství, je to tak?

Ano, v Nepálu jsme na expedici na osmitisícovku Cho - oju měli být už vloni, ale kvůli zemětřesením jsme akci odložili. Doufám, že Petr "Miska" Mašek, Honza Trávníček, nevidomý horolezec Honza Říha a další členové expedice se letos na vrchol podívají a já půjdu kus s nimi a budu o tom vysílat.

Společné tréninky v Alpách jsme měli už vloni, potkáme se i letos. Jinak trénujeme průběžně, každý po svém. Většinou běh, běžky, kolo, skialpy. Já přidávám ještě doma veslařský trenažér. A protože jsme s Honzou Říhou pod dohledem metodika Aleše Tvrzníka, musíme makat.