Herečka Klára Cibulková nemá ráda černobílé vidění světa

Ona je to taková detektivní hra, ve které se promíchává současnost s normalizační dobou. A na příběhu jedné fiktivní rodiny se vysvětluje, kdo to byl tzv. společenský agent. Tito lidé bývali nasazováni na své blízké. „Většina agentů byla ke spolupráci donucena vydíráním či vyhrožováním, to však nijak nezmírnilo dopady jejich hlášení. Ale možná je to z jistého úhlu pohledu pochopitelné,“ píše se v programu představení.

Pro představu, jedním z těchto společenských agentů byl, jak zjistil historik Radek Schovánek, například herec Vítězslav Vejražka, který byl Státní bezpečností nasazen na vlastní tetu. Provdala se za Itala a pracovala na italském velvyslanectví a Vejražka ji měl získat ke spolupráci. Jak? Milostným poměrem a následnou kompromitací.

Jednu z hlavních rolí v představení Agent tzv. společenský hraje herečka Klára Cibulková. Vysvětluje, že se k tématu dostala spolu s režisérkou Martinou Kinskou souhrou náhod. Spolu totiž dělaly představení o Adině Mandlové pod názvem Pankrác 45.

„Tato hra je o období těsně po konci druhé světové války, kdy se řeší hlavně otázka kolaborace. Je to oko za oko, zub za zub, hrozně černobílá optika. A už v této hře, jejíž je Martina Kinská nejen režisérkou, ale i autorkou, se snažila to trochu pootočit a přinutit diváka vžít se do té doby, do osudů lidí a přemýšlet nad tím, co by dělal sám v té situaci. Osobně si myslím, že to nikdo není schopen říct dopředu. Je to ovlivněno spoustou faktorů, např. jestli máte či nemáte děti atd.,“ říká Klára Cibulková.

Ona sama před dvěma lety odešla ze stálého angažmá ve Švandově divadle, ale už v té době s Martinou Kinskou přemýšlely, že by spolu chtěly udělat něco dalšího na základě hodně intimních rodinných vztahů. Spolupracoval s nimi historik Radek Schovánek, který dodal autentické příběhy. Ten, který se posléze stal divadelní hrou, není příběhem jedné skutečné rodiny, ale je poskládaný z několika pravdivých událostí.

Podle Kláry Cibulkové téma divadelní hry Agent tzv. společenský spouští v lidech, kteří na představení přijdou, osobní příběhy jejich rodin. „Mám pocit, že to rezonuje. Mladá generace o době normalizace téměř nic neví. A když se dozví, chce znát víc. Myslím, že nejhůř je na tom moje generace a generace našich rodičů, kteří neprošli vlastní očistou. Protože pokud se s tím člověk bolestně nevyrovná, tak se toho nezbaví.“

Klára Cibulková tím nechce říct, že by byl každý poznamenaný spoluprací, či něčím podobným. Nemá ráda černobílé vidění světa. Za problém považuje princip způsobu života v normalizaci, „který nadělal strašnou paseku na způsobu myšlení. K tomu se vlastně nikdo nechce vracet. Protože v tom všichni žili. Nemyslím si, že by měly probíhat nějaké čistky, ale je potřeba si říct, jak to vlastně bylo. Nemusí se ti lidé odsuzovat, ale přiznat to. Sobě přinejmenším“.

Představení se hraje ve Švandově divadle, kde je Klára Cibulková tzv. stálým hostem. A na svém repertoáru má řadu her, například již zmíněnou Pankrác 45, komedii Cry baby cry, Kdo je tady ředitel?, nebo Úklady a láska. Pět let byla také součástí seriálu Ordinace v Růžové zahradě.

„Je to jiná, ale dobrá práce. Jsem za to velmi vděčná, je to ohromná škola profesionality, koncentrace a výdrže. I profesně to bylo pro mě přínosné. Měla jsem velmi ráda štáb, který tam byl. Prostě, chodila jsem tam ráda. Díky natáčení jsem poznala spoustu nových lidí a v neposlední řadě mě to i více zviditelnilo,“ říká ke své roli doktorky Andrey Hanákové, která zemřela při přestřelce.

Se svým mužem, hercem Tomášem Pavelkou tvoří umělecké manželství. Kvůli svým dvěma dětem se ale až dosud bránili intenzivnější partnerské herecké spolupráci. Vždycky totiž musel jeden z nich aspoň trochu fungovat s dětmi. Nyní spolu hrají manželskou dvojici v Agentu tzv. společenském. „Občas si nosíme práci domů, ale každý ze svého představení, o kterém se potom společně bavíme. Zrovna tohle jsme si ale domů nenosili,“ říká Klára Cibulková.

„Pro nás je to první intenzivnější partneřina na divadle. Snažili jsme se tomu dřív vyhnout kvůli dětem. Jsem moc ráda, že jsem se na jevišti mohla potkat s ním, také s Ivanem Řezáčem, a studentem z DAMU Viktorem Kuzníkem. Jsme taková pěkná rodina s pěkným strýčkem,“ usmívá se.

Může se vám hodit na Seznamu: