Evidentně nemá rád tmářství a náboženskou nesnášenlivost, proto také nechá díky stroji času přemístit jak papeže, imáma z Mekky i jeruzalémského vrchního rabína na odlehlé místo, aby si promluvili o tom, čí Bůh je vlastně ten "nejsprávnější". Podobně inspirující je autorova demonstrace, jak se po mnoha letech dá vykládat text, jehož sdělení tak úplně nerozumíme.

Píše se rok 2016 a po Velké zkáze, kdy povrch země zalila voda a lidský rod téměř vymizel, se v opatství sv. Berlitze diskutuje o poselství svědků. Je to dopis Ericha Skaji, narozeného 1984, který se s manželkou, dcerou a přáteli vydal na vysokohorskou túru. Potomci neznalí umělé hmoty, z které měli turisté ruksaky, si s onou látkou nevědí rady. Nejvíce ale nerozumějí větě o hirošimské bombě. Souvisí "šim" s "šima", tedy Čína? Nejspíš asi nějaký hrdina z Číny něco někam svrhl, anebo tam vybuchl hrdina z Číny, soudí na opatství.

Däniken navštívil v roce 2003 Prahu a vyznal se, že naší společnosti říká společnost kývalů. "Klademe si příliš málo otázek, než bychom si měli pokládat. Často se mi stává, že se na mě obracejí seriózní vědci s poznatky, s nimiž si nevědí rady, a žádají, abych je přednesl za ně. Stydí se s nimi veřejně vystoupit, aby neztratili pověst," dodal tehdy.

Je zřejmé, že o tomto tématu nadále přemýšlí, i když je nyní řeší povídkami.

Erich von Däniken: Zlomek času

Euromedia Group, a. s., přeložila Olga Jeřábková, 176 stran