Článek
Jak vznikl nápad na váš pořad?
Na jubilejním večeru k dvacetinám Divadla Ungelt mě jedna z divaček požádala, zda bych mohla něco zazpívat. Ředitel Ungeltu Milan Hein se toho iniciativně chopil a zrodil se nápad na můj recitál.
Co všechno v něm zazní?
Program jsem rozdělila na dvě části, na poctu Bohuslavu Martinů a Jiřímu Červenému. Zazní v něm Kuchyňská revue Bohuslava Martinů a písně mých oblíbených autorů – Les chemins de l’amour Francise Poulenka na text Jeana Anouilha a píseň Le chapelier mého milovaného nezbedy Erika Satieho, kterou jsem si sama přeložila.
Proč jste zvolila právě Bohuslava Martinů?
Chtěla jsem večer posvětit něčím nebo někým velkým. A protože si velmi vážím díla i osobnosti Martinů, řekla jsem si, že právě on mi tu kvalitu pohlídá.
Kuchyňská revue je balet z roku 1927 na libreto Jarmily Kröschlové. Ale vy jste z veršovaného textu Jana Löwenbacha alias Jana L. Budína vytvořila scénický melodram. Kdy zazněl poprvé?
Před pěti lety bylo v Paříži představeno dvojalbum s francouzským textem přednášeným Vincentem Figurim a mnou v české verzi. Pak jsme to uvedli živě i v Praze na festivalu Zlatá Praha a na Mezinárodním festivalu koncertních melodramů. Budínův text je půvabný a přímo volá po jevištním ztvárnění. Je škoda, když se ten mravoličný příběh nevěry Hrnce a Pukličky jen tančí.
Martinů, Satie či Poulenc představují svět meziválečné Paříže a její kultury. Byla to záměrná volba?
Jistě, protože k ní skvěle ladí i Červená sedma, kterou program končí.
Budete vzpomínat na zakladatele Červené sedmy a svého otce Jiřího Červeného?
Na tatínka ani tak ne, spíš na Červenou sedmu, protože byla základem všech těch nádherných divadel, jako bylo Osvobozené divadlo nebo Déčko E. F. Buriana. Tam to všechno začalo. Budu vyprávět o autorech, jejichž díla na večeru zaznějí. Nebudu si vymýšlet žádné romány, chci publiku poskytnout především zajímavé informace.
Vždycky jste se pohybovala mezi zpívaným a mluveným slovem…
A to mě právě učil můj táta.
Co vám bylo bližší? Opera, nebo mluvené slovo?
To je věc věku. Když mi to zpívalo, žila jsem operou, pak zase herectvím a slovem. K činohernímu divadlu mě v Hamburku přivedl režisér Robert Wilson. Jsem mu za to vděčná.
Pěvkyně Soňa Červená a ředitel divadla Ungelt Milan Hein
Je pro vás recitál v Ungeltu premiérou, nebo už jste něco podobného dělala dříve?
Měla jsem podobný pořad už v hamburském Thalia Theater. Ale pro Ungelt vznikl originální program. Ungelt je jedno z nejlepších malých divadel v Praze, navíc s výborným publikem.
Jak to děláte, že máte ve vašem věku ještě stále chuť vystupovat?
Já nevím. Prostě mě to baví a to je možná ten recept. Dokud mě to bude bavit, nepadnu.
Může se vám hodit na Seznamu: