Článek
Dvakrát se ocitla v nominaci na Cenu Thálie – za Aminu v Belliniho Náměsíčné a titulní roli ve Stravinského Slavíkovi, jehož zpívala v roce 2015 na prknech pražského Národního divadla. V témže roce získala i cenu Opera Plus jako nejlepší pěvec roku. Od letošní sezony je sólistkou opery Saarländisches Staatstheater v německém Saarbrückenu, kde debutovala rolí Violetty Valéry ve Verdiho La traviatě.
Byla to vaše první Violetta?
Ano. Nové angažmá jsem zahájila i zbrusu novou postavou. Ale zpívá se mi moc dobře. Navíc inscenace v Saarbrückenu je moc krásná, s citem vystavěná. Má u diváků velký úspěch.
Jak jste zapadla do nového kolektivu?
Díky kolegům skvěle. V divadle je výborná parta, všichni si navzájem pomáhají a drží spolu, jsme napojení přes telefon i chat, což je moc příjemné. Cítím se tam jako doma.
Vaší doménou jsou koloraturní role jako Královna noci z Mozartovy Kouzelné flétny. V kolika inscenacích jste ji už ztvárnila?
Myslím, že jich bude už nejméně deset. A pořád ji ode mě chtějí. I na předzpívání v Saarbrückenu jsem ji musela předvést. A čeká mě v této sezoně i v opeře v Chemnitzu.
V červnu jste hostovala v opeře v německém Mannheimu jako Elvíra z Verdiho opery Ernani. Jak vznikla tato nabídka?
Náhodou. V Mannheimu sháněli záskok za kolegyni, která odcházela na mateřskou dovolenou. A Ernani se tak často nehraje, takže sopranistek, které mají Elvíru nastudovanou, zas tak moc není. Já jsem ji zpívala ve svém předchozím angažmá v Moravském divadle v Olomouci v tamní inscenaci.
Saarbrücken si představuji jako zakouřené město plné továren. Je tomu tak?
Je to čisté a upravené město s bujnou přírodou. Průmyslová architektura je umně zakomponovaná do krajiny, takže se z ní stává něco jako kulturní památka, podobně jako v ostravských Vítkovicích. Do divadla jezdím podél řeky na kole a o víkendech vyrážíme na kolech celá rodina. Čtyři kilometry odtud je francouzská hranice a vlakem jste v Paříži za půldruhé hodiny.
Kromě Violetty jste v Saarbrückenu začátkem října zpívala poprvé i postavu Julietty v Korngoldově opeře Die Tote Stadt (Mrtvé město). Vaše dojmy?
Krásné. V loňské sezoně se tato opera hrála i v Berlíně, ale naše inscenace je vzhledem k dílu citlivější a krásně zazpívaná i zahraná. Mám ji ráda.
Co vás v německém angažmá čeká v této sezoně?
Postava Glauce v Cherubiniho dramatické opeře Médea a na konci sezony Markétka v Gounodově opeře Faust a Markétka. Médea je ve francouzštině s německými mluvenými dialogy, takže mám co dělat, abych vše jazykově zvládla na úrovni. V Německu se totiž na výslovnost pečlivě dbá. Jazykoví poradci nás drilují k naprosto autentickému výkonu, což je složité skloubit se zpěvem. Němčinu ani francouzštinu jsem se nikdy soustavně neučila, ale za dobu, co v němčině musím komunikovat, jsem už hodně pokročila, takže rozumím téměř všemu. O politice bych se ale s kolegy bavit nemohla. Jenže to bych nezvládla ani česky.
To určitě není jen váš problém. Je v saarbrückenské opeře víc kolegů z jiných zemí?
Skoro bych řekla, že Němci jsou v souboru výjimkou. Mám kolegy z Austrálie, Chile, Islandu, Velké Británie, Koreje, Japonska, Litvy, Řecka, kromě mě je tu i Češka, která ale studovala v Německu. Občas je to co operní postava, to jiná národnost, takový malý Babylon. Ale všichni se snažíme zpívat i mluvit precizní němčinou.
Existují vysněné role, k nimž byste se v Německu ráda dostala?
Moc ráda bych si zazpívala Zerbinettu ze Straussovy Ariadny na Naxu a časem i Donizettiho belcantové královny. A také třeba Orffovu Chytračku, kterou mám nastudovanou z pražského Národního divadla a která v Německu patří k často uváděným operám. Tak uvidíme, jestli se mi něco z toho splní.
Mají vás vůbec ještě šanci slyšet i čeští milovníci opery?
Jistě, domů se vracím stále ráda. V pražském Národním divadle zpívám Královnu noci, tutéž roli a Elvíru v Ernanim v Olomouci. A 19. listopadu jsem se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu zpívala v živě vysílané světové premiéře kantáty soudobého skladatele Juraje Filase La buona morte. Byl to nádherný, i když velmi náročný a zodpovědný úkol.